Srpen 2013

a cigarette for a thousand problems

30. srpna 2013 v 20:37 | Tess |  diary.
1994 | via Tumblr
Páni. Opravdu to jsou už jen 2 dny do školy? Opravdu? Shit. Nebudu si to namlouvat. Částečně se do školy těším. Těším se na tu srandu. Na to, jak budeme stírat učitele a dělat na ně xichty. Jak jim na konci roku vpálíme do obličeje, co že si to o nich vlastně myslíme. Na cigaretu před a po škole. Ale netěším se na většinu spolužáků. Na horu učení. Na stres kvůli přijmačkám. Na ten stres co budu dělat, až ty příjmačky neudělám. Vlastně se na tu školu spíš netěším jak těším. Bude mi chybět to spaní do oběda. Ten klid. Volnost. Ach jo. Ale nevyhnu se tomu, tak do toho aspoň půjdu se vztyčenou hlavou. Poslední dobou začínám být unavená z toho, že se má jít do školy a že všechno uteklo tak hrozně rychle. S Tomem sme se udobřili. Je to dobře nebo špatně? Já bych řekla že dobře. Nebo si to aspoň zatím myslím. Vše se zas vrací do starých kolejí a mě to znervózňuje. Zvykla jsem si na to, že si ss nkterýma lidma prostě už nepíšu a oni se začali zase po dlouhý době ozývat. Weird. V pondělí sem se viděla s Bárou. Vyzvedávala mě doma. Pršelo. Vyšla jsem z baráku, otevřela deštník a ona mi přistála v náručí. Dív nebrečela. Hrozně se mi začala omlouvat a já se cítila provinile. Nemám ráda, když se mi lidi omlouvají. Radši se vyvztekám vybrečím, když mi něco udělají, ale ať se mi pak neomlouvají. Nemám to prostě ráda. No, tak sme v objetí stály asi patnáct minut, kdy se mi za všechno omlouvala. Za to, že se na mě vysrala a že na mě neměla čas. Za to, že se víc věnovala jiným lidem. Došlo mi, že sem se tak nějak naučila být bez ní. A ona mi teď opět chce vstoupit do života. Mám ji pustit? Asi jo. Pouštím všechny a všichni mi zas odchází, tak proč nepustit i ji. Aby zas mohla po nějaký době odejít. "Mějse pěkně, já zas za chvíli přijdu." "Okay." Teď jsem sama doma a začíná mi to lícz na mozek. Je mi z toho taky smutno. WTF proč mi je ze všeh najednou smutno? Seru na to. Seru na všechno. Chci pryč. Tak se jdu koukat na Skins a další díl PLL. Bonzáj.

Dear God, make me a bird, so I can fly far, far away from here.

26. srpna 2013 v 13:40 | Tess |  diary.
LoveQuotesRus
Prázdniny začali suprově. Vlastně sem si je až do teď užívala. A pak najednou..se mi to všechno hezký začalo rozpadat pod rukama. Všechno. Najednou. Pryč. Tento týden sem převážně strávila s Annie, která mi z toho všeho tak nějak pomohla..Spíš mě do toho nenechala tak spadnout, jak sem do toho spadla o víkendu, když odjela. Byla jsem s ní v pondělí. Strávili jsme spolu celej den, viděli jsme se po strašně dlouhý době. Bylo to přesně to, co jsem potřebovala. Ji. Nakonec u nás spala. O půlnoci jsme šli na návštěvu do kuchyně a udělali jsme si "půlnoční hody". Ve 2 ráno jsme šli do kuchyně znovu, ale tento krát pro víno, kterýho naši měli ažaž. Usli jsme ve 4 ráno. Spokojený a šťastný. S úsměvem na rtech. Druhej den sem jela k babičce. Naštvaná, že ji musím nechat v brně a nemůžu i ji vzít s sebou. Naštěstí sem za ní jela opět ve středu do Brna a opět to byl den plnej smíchu. Nevím proč, ale mám takovej pocit, že už mi zbyla jen Annie. Každopádně Anča za mnou přijela k bábi v pátek, tak sme šli na skate. Nejlepší bylo, když si Annie stouplna na ten nejstrmější betonovej kopec plnej hrbolků a děr a že to sjede. Já šla dál se slovy: "Hlavně se mi nezabij, sbírat e země tě nebudu.." a najednou byl vedle mě její skate a na byla rozpláclá na zemi. Bála sem se, ale v tu chvíli sem se nezohla na nic víc než se s ní začít smát. Bylo to fakt vtipný. Večer sem ji pak šla doprovodit na vlak, kterej nejel. DOufám, že aspoň autobusy do Prahy, až za ní pojedu, mi pojedou. :D Takže sme seděli do devíti večer na nádru a povídali jsme si. Nakonec u nás spala, protože ty vlaky opravdu nejeli. :D Druhej den ráno sem ji doprovodila na vlak, kterej už konečně jel.. A jela jsem na sraz dědových bratranců a sestřenic. Opravdu bych nikdy v životě neřekla, že s 50 důchodcema může být taková sranda, jaká s nima byla. Na to, s jakou nechutí jsem se tam vydala sem odtama odjela s náladou otočenou o 180 stupňů :) No.. a včera mi došlo, že sem za prázdniny nejspíše ztratila 2 nejlepší kamarády. Toma a Báru. Nechci to uspěchat, ale prostě to tak podle mě je. Nechám tomu volnej průběh a nebudu na věci tlačit. Ale tohle mě včera asi nejvíc srazilo na kolena.. A za týden do školy. Vítání prvňáků a povinnosti deváťáka. Začíná nabitej školní rok. Tak uvidíme.

Can you tell me.. why we are best friends?

16. srpna 2013 v 14:59 | Tess |  diary.
Tumblr
Áno. Možná ste někteří pochopili dle názvu článku, ale dneska se chci rozepat o mým kamarádství s Tomem. Proč? Protože mám příšernou chuť ho nakopat do prdele a říct mu, že o to přátelství už nestojím. Vlastně docela přemýšlím, jestli stojím vůbec o nějaký přátelství.. Ne fajn. Tohle už přeháním. Bez přátel bych byla v prdeli, životně je potřebuju. Je to smutný, že sem na někom závisla, ale jo. Sem. No, každopádně. Včera sem byla vědkem hádky mezi M. a Tomem. Hádají se pořád. Oba dva sou hrozní perfekcionisti a to já nesnaším. Ale u nich to ještě překousnu. Jenže kdyby jste včera viděli tu jejich hádku.. Začalo to tím, že Tomáše poslali 2 kamarádky do prdele ohledně kina, na který mu původně kejvli. No, Tom si šel za náma vylít srdce a stěžovat si jak na něj všichni serou. "Okay, Tome. Ser na ně, nestojí ti za to. Kdybych bydlela blíž a nebo bych mohla přijet tak přijedu. Je mi to líto, ale život je takovej." "Děkuju, ty jediná (jako já) na mě nesereš." (přibližná naše včerejší konverzace na skypu ve skupině kde je i M.) Kdybych byla na místě Marti, taky bych se ozvala, protože ta mu napsala první, že by za ním klidně přijela kdyby nebydlela v Praze. No a M. se tedy po téhle konverzaci ozvala a napsala tohle: "Jak jednoduché, naházet všechny do jednoho pytle, zavázat ho a nalepit cedulku 'Ti, co na mě kašlou' " (hrozně se mi líbí jak to napsala, haha.) No a začlo to. Začali se hádat kdo všechno spadá do slova "všichni". Začali hledat každou chybku na slovech ve větách co napsali. Dělají to pokaždý. Serou mě. Nó, každopádně já, velká zachráňkyně všeho, sem se nasrala a napsala jsem jim, aby se uklidnili, aby přestali hledat na všem chyby a radši byli rádi, že mají samy sebe a né aby se ještě takhle hádali. Rozloučila jsem se a odešla jsem. Přemýšlela jsem jestli půjdu spát, protože ještě nebyla ani půlnoc a já usínám kolem 3. ráno. Místo toho sem teda začala chodit po pokoji a přemýšlela sem o tom až mi vyhrkli z očí slzy. Sem citlivka, ale ti dva mě tak nehorázně psychicky zdeptali, že to ani jinak nešlo. Uvědomila jsem si totiž, že opravdu všechny ztrácím a že se mi všechno rozpadá pod rukama. Bára ve středu odletěla do Londýna. S Peťou. Domlouvali jsme se, že se v úterý před odletem uvidíme. Týden předem. Tak teda nastalo úterý, já natěšená jak blázen že ji po měsíci uvidím sem šla kolem čtvrtý ven, že se půjdu kouknout do Tesca na longboardy a na zpátek vyzvednu Barču. Ještě sem jí psala smsku jestli to teda platí. No, asi po pů hodině mi přišla odpověď, že se omlouvá, ale že už má něco jinýho. Podlomilo mi to kolena. Jea. Sem troska. Tak sem pak chodila po Tescu mezi regálama se slunečníma brýlema a zanechávala jsem tam svůj smutek. Takže fakt super. Nikomu sem to neřekla krom Ledničky, která je na táboře a má tam trable s nějakým borcem. Neřekla sem to ani Tomášovi, kterýmu stejně už nic neříkám, protože vím, že mi nepomůže a že mi to všechno akorát vymluví že je to kravina a že nemám fňukat.

Ale nakonec mám i nějaký pozitiva. Zítra jdu s Metynkou na fesťák a doufám, že tam poznám někoho novýho aspoň. Chci si to užít a doufám, že si to taky užiju. Včera mi psala Ann, že v neděli přijíždí dom a že něco musíme podniknout. Jo, Annička mi asi ze všech teďkom chybí nejvíc. Chybí mi to dělání kravin s ní. Je hrozný, že sme se viděli jen na začátku prázdnin. A do třetice všeho dobrýho. Po dlouhým přemlouváním Toma sem se pustila do sepisování knížky. Včera sem napsala už jednu A4 ve wordu (jeaaaa :DD je toho hodně, no jo.) Zatím sem neuvažovala o tom, že bych to dala na blog, ale pokud by tu o to někdo stál, tak to pak sem klidně dám. Taky přemýšlím, že změním desing blogu. Uvidíme..

Books I wanna read

16. srpna 2013 v 14:47 | Tess |  kecykecykecy
My děti ze stanice zoo- Christiane F.
Hvězdy nám nepřály- John Green
Looking for Alaska- John Green
Like trees walking-
Lolita-
Železná Dcera-
Being Wrong-
The Perks Of Being In Wallflower-
Divergent- Veronica Roth
Rezistent- Veronica Roth
Alice v zrcadle- Jo a Alice Kingsley

Oh, go fuck cactus. :)

12. srpna 2013 v 21:35 | Tess |  diary.
Minulej článek byl...depresivní. Snad nejdepresivnější článek co se tady na blogu obevil. Od tý doby polouchám tuhle píničku, hrozně se mi líbí. Nová láska. Chtěla bych něco říct k tomu minulýmu článku, ale nevím co přesně. Asi to, že sem psala to, co sem napsat potřebovala a děkuju vám za podporu, hrozně moc. Vážim si toho! Fakt jo.:) Přemýšlela sem o tom, že ten článek smažu, nakonec mi připadal nějakej dětinskej, ale co. Kašlu na to. Mám se líp. Ale ne o moc. Poslední dobou se hrozně hádám s mamkou. O jogurtu(nedělám si srandu, šla sem si večer pro jogurt a ona mi řekla, že ho mám vrátit.), o tom jak se oblíkám, co dělám. Fuck it. Sere mě to. Mrzí mě to. Dneska na mě sice byla hrozně hodná a řekla mi pusinko(miluju když mě takhle oslovuje), protože em jí pomohla s věcma do práce. Jenže ona nechápe že už i já mám svůj vlastní život a že pořád nebudu skákat podle toho, jak ona píská. Já sse ji snažím respektovat. Tak ať i ona se snaží respektovat mě, ne? Bylo by to lehčí, kdyby to pochopila. S Tomem sem se umířila. Nevim jestli to byla chyba nebo ne. Ale zatim toho nelituju. Dneska sem byla Romanem na přehradě, koupat se. Měla sem z toho původně strach, protože Roman je Roman. Byl v pasťáku a je do všeho moc hrr. Hraje si na drsňáka. Ale nakonec sem ráda, že sem s ním šla. Bylo to lepší, než celej den sedět u počíače a psát si s Tomem. Koupali jsme se, voda byla suprová, kouřili sme a bavili sme se o životě. Tak nějak na mě za dolehl pocit, že všechny ztrácim a nemůžu je chytnout za ruku a zadržet je a říct jim, jak pro mě znamenají a ať zůstanou. Asi sou už všichni moc daleko. Každopádně ten dnešek s Romanem mi dosti pomohl se zase tak nějak dát dohromady. Nejlepší bylo, když sme přeplavali skoro celou přehradu a pak si dávali závody kdo bude dřív u batohů. Nebo když sme žrali cestou domu sušenky, odhodily sme papirek a pak před ním utíkali, protože nás "pronásledoval". Nebo když sme se ve městě schovávali před policajtama. Bylo to boží. Boží odreagování. Doufám, že nám vyjde ta Kometa. Další odreagování se od reality, hokej je božskej.

Nobody dies a virgin.. Life fuck us all.

10. srpna 2013 v 20:15 | Tess |  diary.
November. | via Tumblr
Připadám si jako malinkatej červík scholenej do klubíčka, kterýmu z očí řinou samý slzy. Slzy zoufaltví, slzy nenávisti, slzy sebelítosti, slzy všeho. Připadám si rozkrájená na miliony kousíčků. Všechno mě užírá. Vracím se do minulosti, každej den. Pořád dokola. Začnu asi nejdůležitější událostí, co se stala v posledních dnech.. bylo to předevčírem. Nehorázně sem se pohádala s Tomem. Pošťuchovali jsme se, jako normálně. Jenže sem řekla něco o jeho lásce. A on se naštval a chtěl mi to oplatit. Jenže to co sem řekla já, sem myslela ze srandy. On mi to chtěl oplatit, jenže se mu to nepodvedlo. Tak sem se ho zeptala jestli mi to chce oplatit že se mu to nedaří. Řekl, že ne, že je jen nasranej a že si toho nemám všímat. Zeptala jsem se ho jestli je nasranej na mě. A on mi odpověděl, že mám použít mozek, že ho furt nebaví přemýšlet i za mě. Jo, možná si říkate, že to je kravina. Jenže Tomáš je děsně chytrej a má výborný známky a je hroznej šprt. Já taková být odmítám. Jenže on na mou inteligenci v poslendí době naráží pořád a pořád dokola. Jak kdyby si o mě myslel, že bych měla chodit na zvláštní školu. Hrozně mě to naštvalo a začla jsem po něm "ječet". CHtěl to zachránit tím, že mi začal vyjmenovávat všechny důvody proč že to vlastně se mnou kamarádí. Poslala jsem ho do prdele. Pak sme se ještě chvíli hádali a pak sem šla "spát", protože sem na to neměla nervy. Sem na něho naštvaná doteď protože mi pořád dělá nějaký naschvály. A neví že mi to ubližuje. Okay, škádlení. Beru,nejlepší kamarádi to tak maj. Ale odsud podsud. Navic se mi včera zdálo o těch cigánkách. To sem semka myslím nepsala, ale na začátku prázdnin nás s kamarádkou zmlátili cigáni. A kamarádku zmlátili jen kvůli tomu že se mě zastala. Seděli jsme nalavičce a oni se do nás začali srát. Hlavně do mě. Uráželi mě vzhledově, že sem prý hnuska, tlustá a že vypadám jak buldok. Pak po mě začali plivat. Fackovat mě. Bylo to hrozný. Nikomu to nepřeju. Byl to hnusnej pocit, utíkat před nadávkama, který si stejně v podvědomí říkáte. Mám pocit, jako bych tehdy utíkala před pravdou. Ještě před tím sem však tyhle nadávky měla i na asku. A díky tomu sem přestala jíst. Nejsem anorektička (bohužel, vim že si o mě musíte myslet že jsem magor, ale pro mě by opravdu ta anorexie vysvobzením byla.. ve všech směrech.) a ani nemám šanci být, ale doufám, že tim aspoň něco zhubnu. Řekla bych, že už se aji stalo.. Dám vám se fotky na porovnání jak sem vypadala minulý léto a jak vypadám teď. Nelekněte se. Píšu u kraviny, ale sem na pokraji toho, že skočim z okna. A ani se nemám komu svěřit. Protože je to všechno zasraně těžký. Zasraně komplikovaný. Je to všechno zasraný. A já chci jen pryč. Utíct pryč!

All endings are also beginnings. We just don't know it yet.

4. srpna 2013 v 16:31 | Tess |  diary.
Tumblr
Dneska kolem páté ráno sem přijela konečně do Brna. Po 3 dnech strávených v autě sem si přála 2 věci. Sprchu a mou postel. Myslela jsem, že z ní dneska už nvylezu. No, musela jsem, jeli jsme k babičce. Co bylo na celým Španělsku nejlepší?! Festivaly na pláži, alkohol, kterej se ke mě hrnul snad denně, Barcelona, nákupy v Primarku, moře, spaní na pláži a hlavně kluci. Nejhorší je to, že sem se začala loupat. Mám sloupaný ramena a a ještě se mi furt dělaj puchýřky po celý těle. Fuj, fuj, fuj. A taky sem dneska někde na benzínce nejspíš ztratila brýle. Dioptrický. Takže celej den nic nevidím, haha. Všude je hrozný vedro. A já všude nosím svůj novej backpack, kterej pomalu nesundám ze zad. Sem nadšená z jeho koupi. Čeho sem ale měla na dovolené plný zuby byla rodina. Bohatě by mi s nimi stačil týden, ani to ne. 14 dní s nima v kuse, podrž koště. Myslela jsem, že mi z toho každou chvíli už hrábne. Takžepokud nemáte 2x nejlepší rodinný vztahy, tak dlouhý dovolený fakt nedoporučuji. Ale co bylo snad největší plus na bydlení u tety je to, že má známý v Anglii. A jak to ovlivní mě? Díky tomu nejspíš pojedu na pár měsíců až půl roku studovat do Anglie. Ani nevíte jakou z toho mám radost. Obrovskou. Budu jásat, jestli se to stane skutečností. Protože studium v Anglii si už rok a půl plánuju. Štve mě, že sem na blogu ztratila návštěvnost, která tu kdysi byla. Blog mi oznamuje, že na mém blogu bylo včera 17 lidí. Pěkné, těší mě to.. Ale věřte, že by mi i komentář o dvou slovech udělal větší radost. Asi se budu muset víc snažit nebo nevim. Sice sem před nějakou dobou prohlašovala, že mi je to jedno, že to je můj deníček a že nikoho jakoby nepotřebuju. Ale opak je pravdou. Obsah kvůli vám měnit nebudu, ale lidé, co mě podpoří uvítám s otevřenou náručí. :) A kdo ví, třeba budeme mít takový štěstí a narazíme na sebe i osobně tváří v tvář. Já se takhle seznámila s nejednou slečnou. :)