Září 2013

I feel like shit and all I can do is..feel it.

29. září 2013 v 21:21 | Tess |  diary.
miss you | via Tumblr
Cca. před hodinou mi jedna slečna do komentáře napsala, že mám uper život a že by si ho se mnou chtěla vyměnit. Upřímně sem se nad tím zasmála. Neám super život. Jen se ten svůj snažím žít tak, jakoby byl můj poslední a proto dělám takovýhle věci. Poslední sobou si připadám jak malý dítě, který o všecho přišlo a neumí s tím bojovat. Neví jak to vyřešit a chce z tohohle všeho pryč a už konečně vyrůst. No, spíš bych popravdě chtěla být zase to dítě. To vcelku bezstarostný. Nevím co mám dělat. Člověk by řekl, že toho máme ve škole tolk, že bych neměla stíhat myslet na něco jinýho. V pátek sem z chemie dostala za pět. Z látky které sem nerozuměla a nebyl tu nikdo, kdo by mi ji pořádně vysvětlil. Dneska sem se dozvěděla, že obor, na kterej sem chtěla jít neotvírají. Pěkně. Navíc bych musela dělat příjmačky z chemie. Lol. Matka se mi vysmála do obličeje. Vlastně asi právem. Řve na mě teď pořád. I ona i otec. Přestáám to všechno zvládat. Navíc se teď totálně všechno dosralo i s Tomem. Skoro vůbec si nepíšem. Chováme se k sobě jako k cizím. Prostě.. hrozně mi chybí ty dny, kdy sme tu pro sebe byli každou sekundu našich životů.. psali sme si pořád dokola.. chybí mi on. Včera sem Maky psala to jak sme se poznali. Ptala se totiž na něj. Když sem jí to psala, rozbrečela sem se jako malá. Bylo mi to tak hrozně líto a zároveň sme cítila jakousi nesnesitelnou bolest. Jakobych ztratla kus sebe. A ono je i docela dost možný, že sem ten podstatnej kus ztratila. Že sem ztratila nejlepšího přítele. Vím, že bych takhle neměla přemýšlet. Ale vždycky, když se mě na něj někdo zeptal, tak sem mu měla co říct. Dneska jen pokrčím rameny a změním téma. Třeba mamka se mě dneska zeptala, proč sem ho nepožádala, aby mi tu chemii vysvětlil. Odbyla jsem ji s tím, že má svých problémů dost a že ho nechci otravovat. Změním téma jinak by to zase nedopadlo dobře. Včera sme byla s Aničkou ve městě, kde sem si koupila novou beanie. Začínám ulítvat na beanies a ponožách ^^ Mám šedou s nápisem awesome :3 No a pak sme s A. jeli do Ikei. Nejenže sme tam nakradli tužky, hrozně nenápadně, leželi sme půl hodiny v jedný posteli a olem nás chodili lidi a komentovali nás typem: "Vdíš, tady už spí.." "Co je to za dnešní mládež.." atd., jezdili na jednorožci na tyči, ale dokonce sme se krmili mrkvovým dortem navzájem:D lidi z nás ěli zážitek. Sem Annie hrozně vděčná. Nevím, co bych bez ní dělala a jak bych to všechno bez ní zvládla. Nehorázně i jí vážím a prostě je to teď ta, co mě drží nad hladinou.. Nejvíc si s ní rozumím, všude s ní chodím a ták. Prostě jen s ní dokážu žít onen život, který bych chtěla. :) Konec dalšího deprsivního článku, protože tď si opravdu jinak jak depresivně nepřipadám.

don't make me sad, don't make me cry

26. září 2013 v 22:41 | Tess |  diary.
(1) Tumblr
Poslendí dny mi nálada lítá z hora dolů a z dola nahoru. Mám se prostě zvláštně a hlavně každou chvíli jinak. V sobotu jsme měli hody. Bylo to boží a mírně jsem se tam nalila. Byla jsem pak prostě v náladě, no. Nevadí mi to. Celej den sem totiž jen pila alkohol (krom kafe, který sem měla ráno, hehehe). Takže to byli hody a tím i víkend. V pondělí ráno sem však startovala na ekáč. Dámy a pánové, řeknu vám, že něco tak božího jsem dlouho nezažila. V pondělí sme dojeli do kempu, ubytovali se (byla jsem na chatě 17.!! s Ann, Bájou a Míšou) a šli na cca 10 km tůru. Poté, co jsme se vrátili jsme se navečeřeli a museli jsme do 22:00 sedět ve společenský místnosti-chodili sme se mezitím sprchovat. No a konečně, po 10. hodině večerní se 16 lidí namáčklo do jedné chatky a šlo hrát flašku. Byla jsem mezi nima. Druhej den sme šli pro změnu kiláků 20. A program sme měli večer už úplně volnej. Chvíli sme hráli volejbal a pak šli opět hrát flašku. No a co že se vlastně na tý flašce dělo? Krom kousání (vykousla jsem se s 3 lidmi.), ošahávaní, hlasitého smíchu a kouřících přestávek tam vlastně ani nic moc nebylo. Nejvíc mě asi pobavilo vykounutí Adama s Karlem(nejsme uchylni, jen mirně debilové-já se kousala s Ann, tak neva.) Byl to boží výlet. Až na to, že spolužačky dělali bordel a jedna se pak rozbrečela, kvůli mě. Nezastala jsem se jí. Dneska sem ráno nemohla vstat, sem z toho výletu totáně utahaná. :D Ale šli jsme dneska s Ann a Peťou na Back to school (fesťák) a totálně sme se tam vyřádili, na Charlie Straight. Áá já mu šáhla na zadek a on mě chtil za ruku a mám konfety z toho a..omg, omg. Blo to boží. Nebo sme si šli koupit pivo a prý: "Bylo vám 18?!" "Jo." "Můžu vidět občanku?" "Ne." "Takže nebylo.." "Ehm, ne.." "Tak tady to máte a neožerte se prosim vás.." o:) miluju to. A šla bch zas. ChS budou na Flédě, tak možná půjdu, uvidim. Každpádně se mám líp, až na pár řeznejch ranek na ručce, který sem si tam po vyslechnutí nehezkých věcí udělala po skoro 3 měsících neřezání. Never mind. Mějte se fanfarově. a hlavně nedepkařte jako já!!!

plno falešnejch úsměvů a falešnejch lidí

19. září 2013 v 22:35 | Tess |  diary.
November. | via Tumblr
Všude kam se podíváte, tak je falešnej úměv. Všichni unavení, zklamaní a plný nenávistí. A já se řadím do všech třech skupin, yaay. Všechno se sere. Včera za mnou do třídy přišla vždy optimistická Anička plná smíchu se slzama v očích. Prostě se přišla vybrečet. Celou přestávku sem ji pevně objímala a utešovala ji. Řekla jsem jí, že to všechno zas bude dobrý, i kdž tomu sama nevěřím, protože nikdy to už dobrý nebude. Záviděla jsem jí to. Zaviděla jsem jí to, že má za kým přijít a komu se vbrečet. Že má někoho, kdo jí řekne, že bude všechno dobrý. Ať na to nemslí. Záviděla jsem jí v tu chvíli samu sebe. Divný. Já vím, ale je to tak. Doma je to na hovinko. Naši po sobě řvou. Řvou po mě. Řvou posestře. Sestra řve na mě. Nejvíc mě mrzí, že na mě řvou za známky. Učím se jak debil, oni to vidí, že se učím. A stejně mi řeknou, že sem lemra líná a nic nedělám. A tak začli souhlasit s učitelkou v tom, že sem bohémka. Připadám si debilně. Vážně. O víkendu máme hody, vcelku se na ně těším. ^-^ A v pondělí jedem na ekáč, jipijayey! Přirodozeměpisná exkurze někde v lese, s alkoholem, cigaretama, učitelama co na nás serou. Yeah. Těším se jak sviň. Fakt jo. :3 To je ai to jedno jediný světlo. Co drží. Juch. Zjistila sem, že sem na většinu třídy hrozně hnusná. Who cares. Přestavam zas všechno řešit. Všechno je mi jedno. Akorát kvůli všemu brečím, cokoli mě dostane na úplný dno (ale cokoliv pro mne důležitý, málo věcí mě dostane na dno). A tak nevim. Nedává mi to smysl. ALE MAM BEANIE <333 nunu. černou. A pan prstenu je smunej, tak.

chocolate and tea. This is my life,

14. září 2013 v 19:18 | Tess |  diary.
November. | via Tumblr

"I just need a long hug from my guy best friend. And he don' know it. He don't know I am done. He just thinking about his girlfriend. He doesn't care about me and it's killing me. Thank you dear best friend."

Mám se líp. Od čtvrtka sem doma a léčím sem. Upřímně sem si občas připadala jak feťačka, kolik sem brala prášků a medicín. Už je to lepší a házím do sebe akorát orofar, nějakej sirup, Mullera a ibáče. Ten text nahoře sem psala ve středu nebo v úterý večer na tumblr. A upřímně tenhle..hm..pocit(?) trvá už strašně dlouho. Nevadí mi, kdyby s ní začal chodit. Přesto, že ji nemám nějak extra v lásce, bych jim to přála. Držela bych jim palce a byla bych šťastná i za něho. Ale bojím se, hrozně se bojím, že mě za ni vymění. Možná se bojím úplně zbytěčně, ale vím, že ta možnost tady je.. tak 90%. Teď odjel na adapťák a já si řekla, že se mu neozvu. Neozvu se dokud se neozve on, tak. Teď odjel on, pak odjíždím já. Možná že se od sebe tak oddálíme, že to přáteltví nakonec skončí. Dobře nebo špatně? Obojí. Ale dost, nechci na něj teď myslet, už sem toho o nás promyslela až moc. Každopádně potřebuju jít nakupovat. Chci si koupit beanie a čekám až mi dojdou něco jako Martensky. Božííííí! Potřebuju jít nakupovat, fakt že jo. UŽ ZAS NEMÁM NIC NA SEBE! :D A za týden jedem na ekáč! (zeměpisnopřírodovědná exkurze-na 3 dny). Jesus, tu devítku si musim fakt užít. Sice mi jde hlava kolem z toho, kam půjdu, ale musim musim prostě muim i to užít. Tak. No nic. Du koukat na Pána prstenů, protože sem ho ještě v životě neviděla (jaká trapka) a prej je to dobrý. Bájo.

Save me

11. září 2013 v 19:34 | Tess |  diary.
Dneska jsem končila dřív. Měla jsem jen 4 hodiny, protože sem měla uvolněnku na tělák. Yeah. Tak sem sešla projít po lese. Musim říct, že sem ráda, že máme školu tam, kde máme. Nejen že se tam úžasně dá zašít, ale ta příroda a tak. Je tam prostě pěkně. Takže sem prostě šla bloudit do lesa.. s vybetonouvanou cestou. Nevadí. No..a tak sem tam bloumala, s batohem na zádech jak turistka, chrastícíma žvejkačkama a práškama jak fetka a cigaretou v puse. Na půl spokojená na půl se slazam v očích. Začínám na tom být zase psychicky špatně. Jenže odmítám jít jakýmu koliv doktorovi. Na to už kašlu. A do toho jsem si psala s Tomem. Začíná se mi čím dál tím víc dařit být odtažitá a hnusná. No, každopádně když sem mu sdělila, že nejsem ve škole, ale v lese a že mám rande s cigaretou, myslel si že jsem za školou. Tak nějak mě zklamalo, že si myslí, že bych toho byla schopná. Ale zároveň mi to vnuklo napád, proč to nezkusit. Ale ne. Je to kravina, nebudu chodit za školu. Ani nevím, na co jsem za tu procházku došla. Asi to, že prostě uhnu z cesty T. A uhnu z cesty taky B., protože na to už nemám sílu. Když sem přišla domů, začala jsem se zase pro změnu hádat s našima. Nebo spíš s taťkou. Řekl mi, že začínám mít náběh na anorexii. Podívala jsem se na něho jako na totálního debila a jediný co ze mě vypadlo bylo: Co prosím? A tak začala naše hádka o jídle. Jesus. Nejsem anorektička a ani nemám náběh. Zdaleka ne. Spíš sem teď zase přibrala. Sakra sakra sakra. A taky sem si všimla, že sem tu začla psat denně. Krom kašle, prášků, nehorázných bolestech hlavy, čaje a školy, mi už opravdu zbyl jen blog. Takže zas zítra..?

i need to run away from my friends, family, this life.

10. září 2013 v 22:23 | Tess |  diary.
(35) Tumblr
Asi sem se utopila. Sem totálně na dně, totálně v prdeli. A nevim co s tim dělat. Skoro na všechny jsem hnusná a odstrkuju je od sebe pryč. Protože vím že by mi nepomohli. Nemohli pomoct. Nechci pomoct. Nechci kolem sebe nikoho, chci být sama a nebo z někým, kdo mě má opravdu rád a kdo tu pro mě fakt je a bude. A ještě hůř se cítím když se kolem mě všichni smějou. A uplně nejvíc..když sleduju mí nejlepší kamarády s mou náhradou. Ano. Všichni si našli náhradu, někoho lepšího, někoho komu se chcou věnovat a já.. sem si zůstala sama (okey, sama ne. Mám Annie a tu prostě nedám.) s čajem, blogem. Všechno je teď..všelijaký, hlavně ne dobrý. Mám tendence vrhat se pod auta, skákat z mostů a omylem si vzít místo 1 apoibubrofenu 5. Kdybych si aspoň mohla kdykoliv vyjít na balkona zapálit si. Mám novou krabku. Hned začátek školního roku. Vrhám se do toho po hlavě, fakt jo. Pěkně, pěkně. v prdeli. Naši na mě pořád řvou. Teď to bylo kvůli ségře a televizi, na kterou sem se nechtěla dívat. Máme v braáku 3 televize. V obyváku, kuchyni a pokoji. V kuchyni a obyváku jede to stejný a já mám v pokoji televizu vyplou. Tak proč se kurva nemůže jít dívat někam jinam a musí zapínat ten stejnej program, co jede v ostatních dvou televizích tady?! Proč kurva?! A můžu za to já. Of course. Jako vždycky. Mami, tati. vyližte si prdel. Asi od vás uteču a nebo si něco udělám jen kvůli vám. Jen kvůli tomu, že mi přiděláváte ještě víc problémů než potřebuju. Běžte taky doprdele. Jako šli všichni. Běžte, já vás nechcu. A ani nepotřbuju. Kšá pryč fuj dětě!
Trochu pozitiva. Dneska jsme byli vybírat na Světlušku. Od 7 sme byli na nohách a vybírali. Musim říct, že sem i to užila a některý hlášky těch lidí byli k nezaplacení. :)

Intoxicated with madness, I am in love with my sadness.

9. září 2013 v 19:57 | Tess |  diary.
Topím se. Dusím se. Umírám. Zevnitř. Myslela jsem si, že když to přes prázdniny všechno přebolelo a všechno zase bylo oukej.. já byla oukej.. myslela jsem, že to tak bude i ve školním roce. A hele. Ono hovno. Týden školy za mnou. Ve škole je to v pohodě. Sedim z M., za náma dva Adamové. Oba v pohodě. Děláme kraviny, učitelka na nás řve a my se jen smějem a blbnem dál. A hrajem si na to, že je všechno okay. Že se máme všichni hrozně fajn a nic nás netrápí. Většina falešnejch úsměvů až by z toho člověk brečel. Vlastně se ani ve škole nic špatnýho neděje. Až na to, že ná šichni stresujou a všichni nám furt připomínají, že za rok bude každej sedět v úplně jiných lavicích. S jinýma lidma. A všechno bude jiný. A jakkoliv moc naši třídu a školu nenávidím, nechci pryč. Ani nevim kam bych měla jít. Nevím nic. Sem plná zmatku a gr.. Topím se. Prostě se topím. A nedokážu se nadechnout. A tak hmatám po věcech, co mi poskytnou trochu kyslíku. Jako jsou cigarety. Jako je žiletka. Jako je alkohol. Jakou je tráva. O trávě se tu zmiňuju poprví, ale. Jo je to tak. Až tak zoufalý. Souhlasím prostě s každou špatností. Skoro e vším. Doma je to na piču. Jako všude. Řve se tady. Na mě. Nezvládám prostě. Protě se topim a jendou se utopím. Dnes za mnou přišla ve třídě B. Padla mi do náručí a začala s tím, že mě má hrozně ráda a že m nechce nikdy ztratit. Nevěděla jsem, co jí na to říct krom toho, že jí mám taky radá. A nakonec sem jí řekla, že mě nikd neztratí. Slíbila jsem jí to. Ze všeho mě bolí hlava. Neberu 1 apoibubrofen po 2 hodinách jak se má brát. Beru 2 po hodině. Protože mě to nebaví. Předávkuju se? Jednou možná. Záleží mi na tom? Ne. Stejně se z toho nepředávkuju. Hahaha. Dneska sem seděla na lavičce s A. Hlavy opřenýo sebe. Cigaretu v ruce. Dneska je to poprví, co se mnou A. kouřila. Nechala jsem ji spandout do toho stejnýho svintva. Do toho stejnýho, do čeho sem spadla já a pořád padám čím dál tím víc dolů. Nechala jsem ji.. nezabránila jsem tomu. A to si říkám její nejlepší kamarádka. Občas si říkám, že bych radši neměla mít nejlepší kamarády.. Měli by klid.. a zlstaly by snad čistí.. Nekazila bych je..neničila.Je to zmatek. Zmatkařskej článek. Mám zmatkařskej život. Je to napiču. Všechno.

Starý dobrý přítel vždy podá pomocnou ruku.

1. září 2013 v 22:13 | Tess |  diary.
blue tear drops. | via Tumblr
Kašlu už na školu. Prostě do ní zítra ráno jdu a nic nezměním. I když mám asi počáteční angínu a sem ráda že mluvím, zítra musím bejt nastoupená na vítání prvňáků. So cool. Nevadí. V 7 ráno mám sraz s holkama. Proč tak brzo? 7:15 musím bejt ve škole, jee. Ale to je jedno. Včera sem měla hodně špatnej den. Všechno bylo včera špatný. Já sem na tom byla špatně. A vlastně to tak nějak nikoho nezajímalo. Naši šli v pátek pařit a přišli až v někdy v Sobou ve 2 ráno. Byla sem doma sama. Nevadilo mi to. Ale vlastně i vadilo. Moc sem přemýšlela. Měla jsem 2 cigarety. Tedy spíš jednu cigaretu a jedno cosi nechutnýho. Vykouřila sem to. Měla sem se pár minut po tom líp a pak sem byla zas v prdeli. K jedenáctý hodině večerní sem se i docela bála, tak sem zavolala Tomovi na skype. Mluvili jsme spolu chvíli. Tak nějak mě to trochu uklidnilo, ale když mě vyměnil za film zas to přišlo. Nakonec sem šla koukat na film taky a pak u toho usla. Včera sem vstávala už v 10 protože sem si nařídila budík. Zítra vstávám už ve 4. hahaha. No, tak sem vstala, začala uklízet a byla sem pak už nějak v pohodě. Dokud na mě všichni nezačali řvát a na všechny sem nezačala řvát já. Pokračovalo to až někdy do devíti večer, kdy mi vzali i notebook a já byla odkázaná na mobil. A pak mi napsal kamarád. Dlouh (ne)zapomenutý kamarád. Naposledy jsme si psali snad před půl rokem. To si rušil kdesi účet. A já na něj v tu dobu byla tak hrozně protivná a tak hrozně mě to pak mrzelo. A on se mi ozval. Napsal mi sám. Po tradičních otázkach jak se máme a co se změnilo sem mu všechno vyklopila. Vyklopila jsem mu to, co se děje doma. To co se děje s kamarádama. To, že mě strašně moc lidí shazuje tím, že ty příjmačky nedám (děkuji milý rodičové, velice si vážím vaší podpory). To že mám občas skolny všechno skončit. Vyslechl mě. Poradil mi. I po tom, jak sem byla hnusná. Měl jeden den čas z práce. Jeden debilní den. A napsal mi. Je sice o ale 6 let starší, ale mě je to jedno. Je to prostě kamarád, na kterým mi záleží. Nebuď debil a vyser se na to. Jeho slova, která mi hodně pomohla. Sem mu vděčná za hodně. A už teď mi chybí to psaní a povídání si o všem. Proč sem byla sakra taková kravka a byla na něj taková, jaká sem byla? Nezasloužil si to. Ale minulost nevrátím. Každopádně. Zítra se ve škole držte a ti, co jdete do nové hlavu vzhůru" Určitě to dopadne dobře!