Intoxicated with madness, I am in love with my sadness.

9. září 2013 v 19:57 | Tess |  diary.
Topím se. Dusím se. Umírám. Zevnitř. Myslela jsem si, že když to přes prázdniny všechno přebolelo a všechno zase bylo oukej.. já byla oukej.. myslela jsem, že to tak bude i ve školním roce. A hele. Ono hovno. Týden školy za mnou. Ve škole je to v pohodě. Sedim z M., za náma dva Adamové. Oba v pohodě. Děláme kraviny, učitelka na nás řve a my se jen smějem a blbnem dál. A hrajem si na to, že je všechno okay. Že se máme všichni hrozně fajn a nic nás netrápí. Většina falešnejch úsměvů až by z toho člověk brečel. Vlastně se ani ve škole nic špatnýho neděje. Až na to, že ná šichni stresujou a všichni nám furt připomínají, že za rok bude každej sedět v úplně jiných lavicích. S jinýma lidma. A všechno bude jiný. A jakkoliv moc naši třídu a školu nenávidím, nechci pryč. Ani nevim kam bych měla jít. Nevím nic. Sem plná zmatku a gr.. Topím se. Prostě se topím. A nedokážu se nadechnout. A tak hmatám po věcech, co mi poskytnou trochu kyslíku. Jako jsou cigarety. Jako je žiletka. Jako je alkohol. Jakou je tráva. O trávě se tu zmiňuju poprví, ale. Jo je to tak. Až tak zoufalý. Souhlasím prostě s každou špatností. Skoro e vším. Doma je to na piču. Jako všude. Řve se tady. Na mě. Nezvládám prostě. Protě se topim a jendou se utopím. Dnes za mnou přišla ve třídě B. Padla mi do náručí a začala s tím, že mě má hrozně ráda a že m nechce nikdy ztratit. Nevěděla jsem, co jí na to říct krom toho, že jí mám taky radá. A nakonec sem jí řekla, že mě nikd neztratí. Slíbila jsem jí to. Ze všeho mě bolí hlava. Neberu 1 apoibubrofen po 2 hodinách jak se má brát. Beru 2 po hodině. Protože mě to nebaví. Předávkuju se? Jednou možná. Záleží mi na tom? Ne. Stejně se z toho nepředávkuju. Hahaha. Dneska sem seděla na lavičce s A. Hlavy opřenýo sebe. Cigaretu v ruce. Dneska je to poprví, co se mnou A. kouřila. Nechala jsem ji spandout do toho stejnýho svintva. Do toho stejnýho, do čeho sem spadla já a pořád padám čím dál tím víc dolů. Nechala jsem ji.. nezabránila jsem tomu. A to si říkám její nejlepší kamarádka. Občas si říkám, že bych radši neměla mít nejlepší kamarády.. Měli by klid.. a zlstaly by snad čistí.. Nekazila bych je..neničila.Je to zmatek. Zmatkařskej článek. Mám zmatkařskej život. Je to napiču. Všechno.
 


Komentáře

1 Liven Liven | Web | 10. září 2013 v 16:43 | Reagovat

Kočko, držím ti palce, aby jsi to zvládla. Nic jiného ti nechci říct, no chci, ale je to zbytečný. :)

2 adeel. adeel. | Web | 10. září 2013 v 18:05 | Reagovat

"A hrajem si na to, že je všechno okay. Že se máme všichni hrozně fajn a nic nás netrápí." přesně tak.

3 Insidious Insidious | Web | 16. září 2013 v 19:44 | Reagovat

Jo... to znám... je to šílený. Nemůžeš absolutně nic... snažíš se nadechnout... už se blížíš k hladině... když v tom najednou se tě smete další vlna... a takhle se to opakuje pořád dokola... neustále máš chuť bojovat... ale když ti ubívají síly... začínáš to vzdávat... TAK TO HLAVNĚ NEVZDÁVEJ.
Každý si tím tak nějak projde... musíš si věřit... musíš bojovat do poslední vteřiny... i když si myslíš, že není pro co bojovat... VŽDY JE PRO CO BOJOVAT. Tak zvedni hlavu... a kurva bojuj! :) Držím ti palcce... :* :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama