Listopad 2013

I miss our old best friendship.

28. listopadu 2013 v 17:55 | Tess |  diary.
Likes | Tumblr
A. byl dneska další a nejsíš už i poslední člověk, co mi řekl, že se na to mám vykašlat. Že se mám vykašlat na něj. Že se mi do toho nebude plíst a doufá, že se rozhodnu správně, ale že jestli to bude trvat dál, nenechá mě takhle se trápit. Pevně jsem jí objala a byla vděčná za to, že je to mezi náma zase dobrý. Že se to přehnalo. Díváme se spolu na Star Wars, ona objímá naši novou ledničku (byla fuška ji stěhovat do druhýho patra :x) a pereme se kvůli jejímu mobilu. Chybělo mi to, ona mi chyběla.
Narovinu mi řekla, že si myslí, že mě jen zneužívá, protože já tu pro něj sem přece kdykoliv, kdežto on pro mě ne. A tak, že se na to mám vykašlat. Byla už asi 5., co mi to řekla. ,,Pošli ho k šípku, zasloužíš si lepšího kamaráda.." Okay.
Upřímně.. ještě před měsícem, možná je to dýl, sem si říkala, že na tohle určitě nikdy nepomyslím, na to vykašlat se na něj, protože my jsme přece ti nejvíc nejlepší kamarádi. Protože sme tu přece pro sebe ať je den a nebo noc. Protože pro sebe znamenáme nejvíc a nevíme co by jsme bez sebe dělali. A nebo vlastně jen já.
Dneska jsem se byla podívat s A. na gymplu, na kterej o bě chceme. Je to ta nejlepší škola, na který sem kdy byla! Musím se tam dostat (a taky se musim jit šprtat něminu). Vypadá to tam úplně jako na střední z amerických fimů. :3
Zítra je v Brně rozsvícení stromku na náměstí, tak tam jdem a pak se jdeme zřídit. Mám pocit, že děcka říkali cosi o vodce a trávě, takže se těším na pořádný zapomenutí a taky kocovinku.
Uživejte začátku Vánoc a sněhu, kterej se rozpouští!

i know nothing.

22. listopadu 2013 v 23:43 | Tess |  diary.
stardust | via Facebook
Spadl jsem ze skály porostlé arnikou
a teď tu ležím.
Rozedřenou kůži mám plnou odřenin, písku,
suchého listí a tebe.
Nejhorší případ tetanu v dějinách lékařství.
Všechny kapacity nade mnou pokývali hlavami a odešli.
Je to prý skorem zbytečné.
Vrchní sestra přináší
pomeranče, cigarety a 13 reprodukcí od Botticeliho.
Posilněte se, večer vás budou operovat.
Vezmou vám srdce.
Máte přílič velké srdce na to,
aby jste mohl žít.
Je to smutné, nebo možná směšné.
Ale asi jim umřu pod nožem.
Protože jenom ty
máš krev stejné skupiny jako já.
Musím jim říct, kde tě najdou.
Nelekej se, až pro tebe přijedou.
Budu ležet mezi leskými vyvařenými nástroji
a nebudu vědět
že jsi přišla.
Vím, že mě nemáš ráda.
Ale já tě mám
v krvi rozpuštěnou
a bacily tetanu
s vůní kouře a arniky a šlágry
tak staré, že je už vůbec nikdo nepamatuje.


Už si nejsem vůbec ničím jistá. Přišla jsem o ty poslední denní jistoty, který jsem měla. Přiznávám se. Jsem na dně. Plavu po něm a gravitace je tak silná, že mě nepustí vyplavat napovrch a nadechnout se.
Mám pocit, že mu na mě nezáleží. Má evidentně lepší kamarádku, ve třídě. Stará se o ni, pomáhá jí, podrží ji. Sem ráda, že ji nenechá jen tak, protože mi mohla dopadnout třeba jako já.
Ale..proč se takhle nestará i o mě? Copak to už je jen přetvářka na nejlepší kamarády? Proč, když potřebuju poradit, nebo podržet mě odbije pár větami. Vždycky toho lituju.
Spoustě mím kamarádkám se líbí. Závidí mi ho, tvrdí, že spolu máme super vztah.. máme..ale když se něco děje jemu, jsem tu vždy. Když se děje něco mě, není tu nikdo.
Nevím, kde dělám chybu. Nevím jestli ji mám hledat a napravit. Stejně se jednoho dne všechno skončí. Ať už za měsíc nebo do roka. Nedávám si víc jak 3 roky. Smutný.
Mám hrozně tlustý nohy, oproti všem a ta nějak celkově, fuj. A nevim co s nima mám dělat, asi si je uříznu nebo nevim.
Nebaví mě to tady. Nebaví mě nic. Jsem unavená, mám depku a jediný co chci je dlouhej spánek. V mý teplý posteli.
Zítra jdu na BVV veletrh SŠ. Sem zvědavá, jestli si konečně vberu druhou školu.
S A. se to začíná lepšit, za což sem ráda. Nehorázně mi to chybí i když sem pořád jakási nejistá.
Seru na to. Víc mi lidi už asi ublížit nemůžou. Je mi to jedno. Nobody care. ANi já už ne.

Forever alone?

18. listopadu 2013 v 21:39 | Tess |  diary.
Just love me
Dneska jsem na všechny hrozně hodná. Vlastně jsem poslední dobou hodná tak nějak všeobecně.
Dneska jsem se snažila jak čubka spravit ituaci A. Asi se mi to podařilo, smáli jsme se jak za starých časů..ale cítila jsem, že to není jak zastarých časů. Něco ve mě se zlomilo, zase. Vždycky se tam něc zlomí. A nejde to lepit. A pak..třeba je to všechno moje chyba..? Je moje chyba, že už se nebavím s M.? Je moje chyba, že se teď tak hádám s A.?
Toho kluka jsem nepotkala.
Prostě. Není mi to souzený, být zamilovaná a být šťastná.
Všichni, ale úplně všichni okolo mě si našli kluka/holku a nebo se zamilovali. A já s připadám jak..100 let za opicema. Vím, že to příjde samo, ale ten pocit.. když všichni hodí ven s tím svým milým a nebo brečí že je on(a) nechce..
Občas si připadám jak vztahová poradkyně. Vlastně poradkyně a tak nějak psycholožka, pro všechny. Všem se snažím pomoct, ale nikdo nepomůže mě. Smutný, co?
V předpředchozím článku mi 2 slečny psaly, že bych si měla zajít k psychologovi. Tak tady je vzkaz pro ně: Byla jsem u něj. Byla jsem u školní psycholožky. Dokopla mě tam kamarádka. Neřekla jsem jí všechno, neřekla jsem jí, že se řežu, že kouřím. Že myslím na sebevraždu. Ale řekla jsem jí něco málo z toho. Víte co mi na to řekla? Že si se mnou 100% nejednou promluví a jestli se to nezlepší, bude se to muset řešit práškama. A že zavolá rodičům a promluví si s nimi o tom. Od tý doby jsem s ní nemluvila. A naši vůbec neví, že sem u ní byla. :)
Možná bych šla ještě k nějaký jiný.. ale proč? Stejně není nikdo, do by mě tam přinutil jít, protože já sama tam nepůjdu. Nikdo to o mě neví, snad krom jedné osoby a tu to očividně nezajímá, navíc má své problémy.
Tak nač se namáhat. S čímkoliv...

Everything that kills me make me feel alive

14. listopadu 2013 v 22:40 | Tess |  diary.
Untitled
sem ze všeho tak hrozně unavená, že už ani ráno nedokážu vstát. Ano, zaspala jsem. Spala jsem celej den ve škole. Who cares. Známky co sem se dneska dozvěděla na čtvrtletí? 3 z fyziky (kurva, vychází mi tam čistá dvojka, jak z tho ta čuba udělala 3?!?!), 2 z matiky a čěštiny. Hhh. Mám mít dobrý známky, vlastně ty nejlepší za celý 4 roky na druhým stupni. Mám nejhorší.
Dneska jsem měla pekelně dlouhou odpoledku, ale díky ní jsem se sblížila s pár lidlim ve třídě a na druhou stranu některý poslala do prdele. Narali mě tak naši kluci, chovaj se jak pětiletí. Nojo, dětinská třída. A to maj bejt příští rok v prváku? Wtf?!
Dneska sem se naštěstí nemusela vůbec učit protože jdu zítra jen na 3 hodiny do školy-ov, čj a hudebka. Jdu totiž na foniatrii.
Schválně jedu o půl hodiny dřív kvůli němu! Kvůli mímu busovýmu klukovi. Jestli ho nepotkam nevim co budu dělat. Achjo.
Mata na mě řve mám se furt blbě, achjo.

/novej styl psaní článků?/

November a podzimní depky.

13. listopadu 2013 v 22:17 | Tess |  diary.
Smoke
čuskyy, ozvám se po dlooouhéé době. Vím. Tak nějak sem si chvílemi myslela, že to zvládnu i bez psaní. No, nezvládla. Ale to nebyl hlavní důvod. Hlavní důvod je škola. Jak se cítím? Myslím, že tohle ani nejde popsat slovy. Depresivně, vystresovaně, unaveněm,.. Všechno je v háji a přitom není. Jediná a snad i jedna z nejlepších dobrých zpráv? S Tomem se to nejspíš vrátilo do rozjetých kolejí a "šťastně" spolu bffkujem dál. Mám z toho radost. Do prosince by jsme se měli vidět a já sem z toho na jednu stranu nejšťastnější člověk na světě a na druhou stranu se toho vcelku bojím. Ale věřím, že si to užiju a bude to jeden z nejlepších dnů ever. A tím nejspíš skončila ta pozitivní část článku. Krátká, vím. Ne fajn mám ještě jednu napůl dobrou. V pátek jsme jeli se školou na fakultu dělat pokusy s vysokoškolákama. Byl to super zážitek, ale ještě lepší byla cesta tam. Do autobusu totiž nastoupil jeden kluk totálně nádhernej, tochu sem po něm koukala, ale myslela sem si že z toho jakoby nic nebude. No, pak mi ovšem přišla smska od Báji, že ze mě nemůže spustit pohled a jak je to cute. To špatný na to je, že sme po sobě sice takhle házeli pohledy, ale nemluvili jsme spolu. Když si ke mě totiž chtěl přisednout, předběhla ho spolužačka. Každopádně tento pátek jedu ve stejnou hodinu stejným busem k doktorovi, takže doufám, že ho potkám a třeba se konešně dáme do řeši (sem fakt naivka a bbě doufající puberťčka, lolec.) No a dyž už sme u tý školy.. Je to ten největší důvod všech těchto depresí a mí debilní nálady. Na čtvrtletí propadám z chemie, mám 3- ze zemáku jsem neklasifikovaná z tělocviku(a z toho je na sportovní škole velkej problém- nemám 50%účast na hodinách. nechodila sem za školu, ale antibiotika, kašílek a nemoci dělaj svý.) Nezvládám prostě totálně školu. Všechno se mi vymyká z ruk a řeči rodičů typu: "Ty se vůbec neučíš, stejně se na tu školu nedostaneš. Půjdeš dělat uklíuzečku." My opravdu nepomáhají.. Učím se hned jak příjdu domů, minimálně 2-3 hodiny denně. Do tohoto roku jsem se vůbec neučila a oni mi říkají, že se neučím? Wut?! Jebat na všechno. Fakt už, nejradši bych se na všechno vysrala, umřela a měla bych klid. Včera jsme byli na burze SŠ.. Byla sem tam s máti a Míšou a jejím taťkou. Odchytla si mě tam třídní(konalo se to v naší škole), protože šla z porady, a odvedla si mě do soukromý. Začala do mě valit, jak sem neschopná si opravit 5 z chemie, že jsem neschopná chodit do těláku a pak tam na mě začala ješě řvát před mamkou. Supr. Ano jasně. Sem neschopná si opravit jedinou známku z chemie-5. Hlavně že sem dělala už 2. prezentaci, tu první mi učitel neoznámkovala poslal mě s ní doprdele. A já jak debil dělala další, kterou mi vzal až dneska. Jako, fakt ano máte všichni pravdu. Uplně seru na školu, seru na všechno, tak mi dejte pokoj. Je to můj život a nevidíte kdy co dělám kurva. Chce se mi toho zas brečet. Včera sem kvůli tý třídní probrečela půl hodiny. Byla sem z toho totálně v hajzlu. Ty její kecy. Bože. Nezvládám. Nechápu. Další třešeň na dortu tomu dodává Andula. Obvinila mě z toho že se jí vysmívám, ignoruju jí a vlastně s ní kamarádím ze soucitu. Jasně. To sem přesně já, tohle dělám běžně. Nasrala mě. A ještě mě tady začne ignorovat ona a rznáše o mě jak na ni jebu. Vysrat se na to navšechno fakt už. Nesnáím to tu. Potřebovala bych vypadnou. Někam utýct.. Hodně daleko.