Prosinec 2013

we changed 💀

30. prosince 2013 v 1:41 | Tess |  diary.
Vis co je smutny? Zes rikal, ze to nikdy neudelas. Ze ji nedas prednost. No, dal si ji.
Chapu, ze jsi do ni zamilovanej, ale nechapu, proc si od ni nechas srat na hlavu. Proc ji nechas s tebou takhle jednat. Proc sakra zrovna ona. Proc si ji nechal vsechno znicit. Sice si to udelal nevedomky, ale..
pred par dny si mi rekl, ze poznas, kdyz se mi neco deje. Jaka naivni slova.. kdyby jsi poznal, vedel by si ze sem uz dlouho pekne na sracky..
Chces po me, abych ti vsechno rekla..co se mi deje..
Ale vis jak hrozne by to znelo? Prijit za tebou a rict; ,,Ahoj Tome, jak je. Vis ty si myslis ze je mi lip, ale ve skutecnosti se mi chce umrit nejvic na svete , vis.. ale ja to nejak zvladnu, nelam si s tim hlavu,jo''.
Nejde to. Ozves se vetsinou jen kdyz neco potrebujes. Pomalu se nedokazeme poradne bavit. Bavime se vetsinou o tvych problemech.
Ne ze bych ti nechtela pomoct. Chci. Ale vis.. taky bych potrebovala, aby si ty pomohl me.
Aby ti na me zalezelo tak, jak me zalezi na tobe.
Aby si me mel rad tak, jak ja mam rada tebe.
Aby to bylo jako driv, kdy sme si nedokazali predstavit, ze by sme si ani jednou za den nenapsali..
Nevim, jestli sis toho vsiml, ale od ty doby, co ses zamiloval do Martiny je to cim dal horsi..
Opravdu me mrzi, ze se se mnou hadas jen aby si se ji zastal.. ale me se pred ni nezastanes..
Nebo kdyz mi napises dopis a lezi ti uz mesic na stole a mezitim si ji poslal basnicku a ja nevim co jeste..
Kdyz se spolu konecne po vic jak roce nejlepsiho pratelstvi vidime a ty pak mas vycitky, ze si se nevidel aspon chcili pred srazem se mnou s ni..
Mrzi me to. Boli me to. A nevim co s tim mam delat, protoze kdybych ti to rekla, akorat by jsme se pohadali, zase. Nakonec by jsi rekl, ze te to mrzi, ze to bude jinak a dalsi den o tom nebudes vedet.
A mozna i diky tomuhle se mi chce umrit, vis.. protoze jsem verila, ze budes jinej.. a mezitim zacinas bekt uplne stejnej jako ty svine, ktery se mnou tak vymetly..
Ani nevis co bych dala za to, kdyby si radsi prijel za mnou nez za ni.. vim ze sem naivmi. Ale ani nevis, jak by mi to pomohlo. Nebo kdyby jsi mi zas nekdy rekl, z niceho nic, ze me mas rad.. ze si me vazis.. vis.. chybi mi to. Chybis mi ty. Chybi mi ten kluk, kterymu na me zalezelo a mel me rad.

Tenhle clanek pisu jako bych to rikala jemu, protoze se mi to pise lip a nemohla bych mu to napsat. Tak proto takhle. Nevim jestli mi je ted lip, asi ne..

what now

27. prosince 2013 v 0:33 | Tess |  diary.
Fajn. Tenhle clanek pisu se slzama v ocich a mam pocit, ze za chvili v ocich nebudou. Nevadi.
Ztratila sem se. Ani nevim v cem, kde a jak. Smutny.
Zuby nehty se snazim udrzet v pozitivni nalade. Prestava se mi to darit.
Sou Vanoce a zase sem porusila to, co sem si slibila. Ze moc nebudu jist. Ztloustla sem asi i 20 kilo,fuj ble. Uriznu si ty speky nebo nevim. Sem z toho nestastna. Nesnasim se.
Potrebovala bych si zapalit. Potrebovala bych minimalne 2 cigarety denne. Misto toho mam 3 posledni schovany v supliku. Neva,neva. Koupime novou krabu za Vanocni penizky.
Je mi zima, protoze zase sedim u balkonu jen ve svetru, tilku a kratasich. Chytre devce sem.
Definitivne sem asi na dne. A jestli ti jde jeste vic, jakoze urcite jde, tak uz se asi udusim blatem na dne, protoze uz ted sem v nem dost hluboko zaborena. Odrazim se, ale jak urcite vite..v blate se odrazet nejde.
Treba se jeste vic propadnu a umru. A budu mit klid, I hope. One day.
Chtela bych mu to vsechno rict.. vsechno co se deje. Se mnou, kolem me. Ale nemuzu. Nemuzu mu pridelavat starosti a rict mu, ze sem na dne. Nerikal by mi pak nic a nezvladl by to. A to nemuzu dovolit. Je to muj skorobracha. Muj nejlepsi kamarad.
Sestra si nasla kluka. Preju ji to. A zavidim. Je pekna, hubena, hodna.. proste ten typ holky, kterou kluci chcou. Ma stesti.:) vetsi nez ja.
Joo proste me je souzeny byt forever alone zahrabana pod hlinou. Nevadi..
Plno hadek, slz, krve, snahy, revu, padu,..
Potrebuju zacit od zacatku, nekde jinde.
A taky potrebuju obejmout.

War

23. prosince 2013 v 21:41 | Tess |  diary.
Bojuji sama ze sebou. Souboj velmi vyrovnaný.
Ani mí šťastný já, ani mí depresivní já se nedokážou pořádně dostat přes to druhý.
Snažím se být šťastná. Smát se. Užívat si volna a Vánoc. Ale je to těžký.Mnohem těžší, než upadnout do deprese.
Neříkám, že už se mi nechce umřít. Chce, nejvíc na světě. Ale nemůžu to udělat. Kvůli rodině.
Začínají se mi vracet negativy, jako třeba rozmluvy s žiletkou, či ano nebo ne. A často to dopadá kladně a já slastně sleduju pramínek krve a říkám si: 'Zasloužila sis to, teď si můžeš odpustit.'
A taky přichází pozotova. Míň kouřím a trávím víc času s rodinou, pomáhám s Vánoční přípravou a tak.
Daří se mi skoro nejíst. Nemám hlad a vyhovuje mi to, tak jak to je. Tak jak jím.
Naši se sice do mě snaží nacpat co nejvíc jídla a pořád mi cpou, že sem zhubla.
Ale já nechci jíst. Stejně mi z toho pak bývá blbě. Nevadí. Zítra se nebude skoro celej den jíst. jeah.
Včera sem byla skoro celej den s Míšou. Probrali jsme věci, který jsem potřebovala probrat. A tak nějak si v sobě začínám dělat pořádek.
Včera jsem dokonce s taťkou probrala i to, co se teď děje ohledně Toma. Ten mi taky hodně poradil a zjitila sem, že mezi sebou máme mnohem lepší vztah, než sem doufala. Otevřenej.
Možná je to tím, že poslední dobou nad vším přemýšlím. Než něco udělám, než se rozhodnu. Začínám si vážit věcí, který sem brala za automatický. Možná to mi pomáhá se dívat na svět jinak a proplouvat tím špatným. Možná právě tohle mě tady drží. Možná proto ještě nejsem mrtvá..

Depressed.

19. prosince 2013 v 16:13 | Tess |  diary.
Keep it to myself
Jdu a přemýšlím, proč že tu vlastně sem. Proč chodim, proč dýcham, proč žiju. Vždyt to stejně nemá cenu. Nic.

Upadla jsem do hluboké deprese. Vím to. A začíná se mi to 'líbit'. Je to lepší než pořád nasazenej falešnej usměv. Je lepší si na rovinu řict: 'I am sad. I wanna die.'
Snažim se nedávat nic najevo. Občas mi to vycházi. Občas ne.
Nevim, jak sem se k této náladě dostala.
Jdu po mostě, zmrzlá, vlasy v obličeji, zastavim se u zabradli. Stačí jen přelizt.
Posledni modlitba, posledni sbohem, posledni nadechy. Roztahnout ruce jako ptak a vrhnout se do věčné temnoty. Tiché a bezbolestné.
Stejně si jednou se smrtí zatančím na mou poslední piseň. Tak proč to odkládat.
Nenávidím život. Nenávidím Vánoce. Nenávidím sebe. Nenávidím své myšlenky. Své tělo..
Nesnažte se mě povzbudit slovy:'Jé, ty jsi zhubla! Ty kalhoty jsou ti velky, určite si zhubla!'
Ne, nezhubla. Pořád sem stejně tlustá a tím, že mi budete lhat mi nepomůžete. Začínam si vážit každýho člověka, co mi to řekne na rovinu.. aspoň vím, že mám co dělat.
Se všim. A hlavně se svým životem.
Místo Vánoční nálady chytám depky. Aspoň sem originální, co si budem povídat..

broken.

16. prosince 2013 v 22:41 | Tess |  diary.
Pripadame si ztracene v tomhle velkem svete plnem cizich tvari.. plnem nebezpeci a bolesti.. i ja si pripadam ztracena. Tak jak uz dlouho ne.. svetla v oknech pomalu vsechny zhasinaji a ja si tu stale svitim v pokoji plnem tmy. Sedim si to u balkonovych dveri, hlavu oprenou o zed, zabalena v perine. Ale je mi zima na nohy.
Mam hlavu plnou myslenek a vycitek. Mohla sem tomu vsemu zabranit, udelat to vsechno jinak. Hodne veci je moje chyba. Vim to. Vedela sem to. Nezabranila sem tomu.
Falesny usmev. Falesny usmevy vsude.
Chybi mi Tom. A to sem ho pred 2 dny videla. Poprve objala. Bylo to to nejhezci, co sem v zivote zazila. Tak hrozne mi chybi..
Chci byt stastna. Opravdu. Ale nejde mi to. A nevim co s tim. Treba si nezaslouzim byt stastna. Nebo milovana. Nebo pekna. Hubena. Nic z toho, co bych si prala.. Zacinam si myslet ze je mi souzeno byt depresivni troska. Ze me stejne nic dobryho neceka. Chce se mi z toho vseho umrit.

/clanek z mobilu, bez hacku bez carek s chybama. Asi tak budu psat castejc/

why am I scared?

12. prosince 2013 v 20:27 | Tess |  diary.
Dočkala jsem se. Konečně. Uvidíme se za 40 hodin. Konečně. Po roku přátelství. Hrozně se na něj těším, ale mám strach. Příjde mi, že d tý doby, co jsem mu řekla, že jedu, hrozně zvážněl..
Nepíše smajlíky, skoro se nesměje.. má strach..
Hrozně bych se chtěla cítit jako slečna na gifu. Mega moc. Vypadá hrozně šťastně. Oni vypadají šťastně. Achjo.
Co když ho nějak odradím? Jakkoliv.. vypadá to, že ho to vlastně vůbec nenadchlo, jakoby doufal, že nakonec opravdu nepojedu. Nevyčítám mu to, protože je to pravděpodobně jen můj pohled. Vím, že toho má hodně.. a já mu moc neopomáhám.
Známky mám zatím dobrý. všechny předměty si spravuju až na matiku.. stále mi vychází za 3 anevim co stim. Nevadí. Nemám ráda odpoledky. A taky to, že se blbě vyspím. Mám se blbě, ale sem šťastná. Krátkodobě.

Control your emotions

8. prosince 2013 v 13:54 | Tess |  diary.
Untitled
Oh god. Dělali jsme ve škole testování SCIO. Výsledky? Až moc dobré (což je divné.) Percentily: M-93, Čj-99, OSP-95, AJ-93. Wut? Nechápu, jak můžu mít tak vysoký percentily. Ale jsem z toho nadšená.
Když jsme dělali poslední testy-OSPčka, nemohla jsem se na ně vůbec soustředit. Třídní královny tam hrozně řvali. A když sem jim řekla, ať drží hubu vysmáli se mi. Aby toho nebylo málo, začali pak p celý třídě ječet, že mají být všichni zticha, protože se na to já chudinka nemůžu soustředit, je to pro mě přece důležitý. Ano je. Chci na gympl, jim je to jedno. Počítaj s tím, že se dostanou na průměr.
V pátek bylo všechno na piču. Nejen, že se mi ty grácie vysmívali, bylo mi z toh na nic. Vysmáli se mi před celou třídou a navíc sem bya vystresovaná z tho testování a prostě.. nezvládám. Ale v pátek v noci odvezli taťku do nemocnice s jakýmsi záchvatem. Hrozně sem se o něj bála. Takžemi to k tomu taky nepřidalo.
Taťka je naštěstí v pořádku, zítra jde na operaci, ale pak by měl být už okay.. Doufám, že bude. A že bude brzo doma.
Začínají Vánoce. Všude začínaj vyvěšovat ozdoby a já nevím co. Začalo sněžit. A já místo abych se radovala a pomalu se nalaďovala na vánoční atmosféru, chytám depky. Zapálím si cigaretu a poslouchám "koledy" typu: S this is christmas, Last christmas a tak. Bojím se těhle Vánoc. Vlastně se bojím poslední dobou skoro každých.

EDIT:21:43.
Byli jsme tedy na BVV.. Byla to poměrně nuda. Koupila jsem si tam trdelník s předsevzetí, že už tedy nebudu večeřet. Nevečeřela sem. Ale sežrala sem balíček gumítků. Doprdele. Je mi ztoho blbě, nevadí. Měla sem poměrně dobrou náladu, ještě před chvílí. Šla jsem se vysrpchovat a jakmile jsem z tý sprchy vylezla, bylo mi na nic. Pomalu, ale jistě se mi začínají vracet příznaky bipolarity. Určitě bipolární nejsem, ale na druhou stranu to nechci úplně vylučovat. Chce se mi hrozně spát a je mi blbě. Měla bych se naučit slovíčka do němčiny. Nechce se mi. Potřebovala bych sii zapálit cigaretu. Jednou, dvakrát si popotáhnout a uklidnit se..

Sorry not sorry

2. prosince 2013 v 22:22 | Tess |  diary.
skins
Napsal mi v pátek, když sem měla přestávku na přednášce. Věděla jsem, že to budeme řešit. Tak nějak podvědomě. Napsala mu na ask P., že tu pro něj nebudu dlouho, když na mě takhle sere. Chytl mě hlodák. Bohužel sem neměla čas odepisovat, protože přestávka zkončila a učitelka dávala až moc velkej pozor, abych pravidelně odepisovala. Tak nějak sme to teda dořešili naž odpoledne, kdy mi oznámil, že si přečetl můj blog a tady se vlastně všechno dozvěděl. Pocity? Smíšenost naštvání, zklamání, zlomenosti a pocit dětinství. Nevěděla jsem, jestli mám brečet a nebo rychle vystoupit z busu a zapálit si. Jela jsem totiž k A. Nakonec sem neudělala ani jedno, prostě sem dojela k A. a co nejpevněji ji objala. Skoro jsem se jí tam rozbrečela, ale ta nějak jsem nemohla.
Nakonec tu naší "hádku" ukončil slovy: ,,Mám teď výčitky svědomí, že na tebe seru.." Pěkný, ale..tohle sem nechtěla. Bylo by lepší hrát onu šťastnou nejlepší kamarádku, asi. Vím, že je to blbý, být na něm takhle závislá, když ode mě bydlí tak hrozně daleko, ale tak nějak.. bez něj nejsem. Potřebuju ho. A nejvíc právě teď.
Vím, že to nemá lehký, ale to já taky ne. A i přesto se tu pro něj snažím být vždy. I dyž nemám náladu, hraju že je všechno okay. No, nevadí.
V pátek sem tedy spala u A. Jediný co si z tý nci pamatuju? To, že jsem vypila 2 skleničky vodky, měla 6 prdů trávy, vykouřila 2 cigarety, rozsekla si ret a zvracela jsem. Pěkný, ne?
Potřebovala jsem urguntně zapomenout a hle, povedlo se. A sem za to ráda. Ještě mám takovej menší záblesk. A. na mí ruce objevila rán od žiletky. Ptala se mě, co to je. Chtěla sem j to říct, ale jediný, co jsem ze sebe dostala je nevím.. a pak mám zase okno.
Dneska ve škole sem se dozvěděla, že slečna, které jsem se zastala před třídou a včera mi za to ještě děkovala, o mě začala roznášet pomluvy. Prý jsem údajně zavšivená tlustá holka, c se snaží být oblíbená. Zavšivená? Ne, díky. Na to mám moc ráda svý vlasy. Tlustá? Už od mala, vím to. Oblíbená? Na co prosím vás? Za půl roku z tý školy odcházím, nepotřebuju být oblíbená. Někteří tomu evidentně uvěřili. Nevadí.
Zase jsem se dostala do toho stadia, kdy se mi lidi posmívají, že jsem tlustá. Já to vím. Jím 1-2x denně a stejně mi o připadá hrozně moc. A některým evidentně taky. Dokonce jsem i od kohosi slyšela, že nemám co dělat na sportovní škole. Okay.
Čím dál tím častějc mě přepadají touhy se jít prostě vyzvracet. Mám hrozně ráda ten pocit prázdnýho žaludku.
Nemyslete si o mě, že jsem anorektička nebo bulimička. Nejsem.