Leden 2014

fake

29. ledna 2014 v 23:06 | Tess |  diary.
Přemýšlím, jestli je to vůbec ještě možné, abych sama sebe nenáviděla víc. Podle mě už ne.
Každým pohledem do zrcadla trpím. Chce se mi křičet, chce se mi řvá, nwjradši bych uřízla některý části těla, aby prostě nebyli. Změnila se. Aby se z té ošklivé holky stala pěkná, hubená slečna. A hlavně šťastná.
Jenže to já nikdy nebudu.
Je těžké proplouvat mezi dvěma skupinami lidí. Jedni vám tvrdí, že máte anorexii a že musíte začít jíst. A ti druzí vám do očí řeknou, že jste špekatá hnusná kráva, kterou nikdo nechce.
Hádejte kdo má pravdu. Bingo, ti druzí.
Nebaví mě život.
Připadám si, jakobych dostala život jalo hereckou roli, o kterou nestojím, kterou sem z celýho srdce nechtěla a nenávidím ji.
A teď mám dvě možnosti. Buď ji z donucení hrát a nebo s ní seknou a počkat si na novou, lepší.
Ztrácím se ještě víc a už nevím kudy kam.
Nebaví mě všem radit se vztahama. Snaží se, abych byla veselá. Neví, že z toho mám alorát větší deprese.
A už konečně vím, proč se ppřád klepu.. mám vysoký podezření na vysokou funkci štítné žlázy až rakovinu.
Dobrý ne.

failure.

21. ledna 2014 v 20:24 | Tess |  diary.
Zlomená. Cítím se zlomená.
Ničemu nerozumím, nic nechápu, nic nevím. Ani nechci.
Nohy od krve plný jizev a strupů, oči plný smutku a slz.
Potřebuju objetí. Jeho objetí. Objetí nejlepšího kamaráda, protože snad jen s ním se cítím opravdu šťastná a v bezpečí.
Kdyby se mě teď někdo zeptal na to, koho nejvíc nenávidím, měla bych jasno. Sebe.
Mám nejspíš virózu, ale stejně chodím do školy, abych nahnala známky a nedostala 3 z matiky.
Začala sem mít zase hroznou klepavku. Aby jste věděli, už dlouhou dobu se pořád klepu. Klepou se mi ruce, klepou se mi nohy. Jenže poslední dobou se klepu extrémně a téměř bez přestání.
Chce se mi hrozně spát.
Nejradši bych s sebou sekla někde. Nejradši bych si nějakej den, týden poležela v nemocnici a nebo doma. Zaspala všechen stres a strach. Všechno zlo a vlastně celej život.
Chci už být na gymplu. Mít za sebou příjmačky a celkově mí tuhle etapu života uzavřenou a začít novou.
Utíkám. Utíkám s cigaretama, žiletkou a s pláčem. Se strachem v očich.
Před životem asi neuteču.

tired of life.

19. ledna 2014 v 21:30 | Tess |  diary.
Jsem unavená. Vážně.
Ze sebe, ze života, ze školy, z jezení, ze spaní, z chození, prostě ze života.
Denně naspím 5 hodin, protože dřív neusnu..
Ráno nemůžu vstát a když si neuvařím do školy kafe, nejsem schopná nic dělat.
Začínám si zase připadat průhledně. Lidi okolo mě poznají, že nejsem ok. Poznal to i Tom, kterej mi to napsal v dopise.
Budu muset znovu zapracovat na tom, aby to poznat nešlo. Ale bude to dřina.
Nemůžu uvěřit, že je zítra zase škola. Celej víkend sem prospala a potřebovala bych tak ještě tejden.
Dotahujou se teď známky, takže je to dost záhul. Potřebovala bych, aby bylo už po pololetí.
A taky doufám, že mi výjdou ty 4 dvojky na výzo. Za tohle se musím pochválit, protože z původních 7 dvojek a 2 trojek sem možná na 4 dvojkách. Byla to makačka a sem na sebe naštvaná (opět), že jsem to zase nechala na poslední chvíli všechno.
Začala sem cvičit, ale vůbec to není poznat. Další věc co mě sere. Sem pořád stejně tlustá.
Nesnáším to. Nechci takhle s sebou žít. Hrozně bych chtěla patřit mezi ty hubený a pěkný holky. Vážně.
Chci mít za sebou pololet, příjmačky, chci se dostat na gympl, udělat maturitu a odjet na VŠ do Švédska, Anglie a nebo New Yorku. A nebo prostě umřít. Mám docela vysoký cíle, co?

i hate myself.

14. ledna 2014 v 0:28 | Tess |  diary.
Nikdy bych nerekla, jak daleko muze dojit sebenenavist. Ze se nekdo muze tak strasne moc nenavidet.
No, ted uz vim, jak moc to jde a nejsem si uplne jista, jestli to jde jeste vic.
Citim se pekne na hovno.
Rikala sem si, ze nebudu moc jist. Ze treba trochu zhubnu. A ono hovno, zeru jak prase.
Je mi ze me blbe. Chce se mi zvracet.
Kdyz se podivam do zrcadla, hledim na cloveka, ktery mi prijde tak nechutne odporny, ze nechapu jak dokaze sam ze sebou zit. Nejen vzhledove, ale celkove.
K cemu je snaha byt nejaci. Stejne vsichni jednou umrem.
Tak proc se snazit k cemu to vlastne je?
K nicemu.
Vsichni mi rikaji, ze musim byt silna, vzpamatovat se.. ale proc?
Abych za par let mohla umrit?
Prominte mi, ale radsi se te bolesti usetrim a umru hned ted.
Stejne nechci zit. Nechci jic delat. Chci umrit. Proste chci.
Nedokazu zit sama ze sebou. Pochopte to.
Nesnasim sebe. Nesnasim tenhle svet. Nesnasim zivot.

death.

11. ledna 2014 v 0:49 | Tess |  diary.
1., 2., 3., 4., 5.
5 jich bylo. Jen 5.
Ladovala sem je do sebe 2 hodiny.. 5 blbych prasku.
Neskocila sem a snazila se zit.
Ale dneska to vyvrcholilo. Vsechno. Vratila sem se domu se slzama v ocich a vzala si je. Napsala sem dopis na rozloucenou. Napsala Tomovi.
Kdyby mi nezavolal, nejsem tady. Zase mi zachranil zivot.
Hadam se s rodici, denne.
Nesnasim skolu, plno uceni a stresu. Fuj.
Nezvladam to. Nezvladam nic.
Bojim se prijmacek, ze se nedostanu na gympl, jakoze se stejne nedostanu.
Nemam chut zit. Nechci zit.
A stejne tu dal smrdim. Smutny.
Dnesek byl zlej. Hodne zlej. Nastal dalsi zkrat, kterej si nemuzu dovolit. Dalsi chyba.
A. mi rekla, ze mela jit na rande s klukem, kterej se ji libi, ale poslala ho do prdele, protoze si usmyslela, ze dokud nebudu mit kluka ja, nebude mit ona.
Pripadam si sobecka a hrozna.
Sem sobecka a hrozna. Hrozne ufnukana.
Postav se na nohy, Tess. Nikdo to za tebe kurva delat nebude.

jump?

3. ledna 2014 v 16:37 | Tess |  diary.
Sla sem si pro sesit. Maj zavreno, tak sem si rekla, ze se projdu. Zapalim si.
Prave ted stojim nad zeleznici. Nad nadrazim. A koukam jak tu jezdi vlaky. Sem a tam. Je tu pekne.
Zase sem vsechno posrala. Nemuzu se sverovat, nikomu.
Bud tim nekoho zklamu, vydesim a nebo bude mit vycitjy, ze me nezastavil. Ze me nedokaze zastavit.
Sem failure. Kudy du, tam se vsechno posere.
Staci prelizt zabradli. Otocit se, roztahnout ruce..
Vsem by bylo lip, me by bylo lip.
Uz zadny slzy, zadna bolest, zadny vycitky. Zadna krev, zadny rev. Zadna nenavist. Nic.
Jak krasne to zni..
A ted uz jen..
skocit..?

chapter one

2. ledna 2014 v 20:42 | Tess
new Year
Sivestr. Nejlepší, co jsem zažila.
Byla jsem asi 30 kiláků od rodičů. S lidma který miluju. Bez dozoru.
2 flašky vodky, flaška koňaku a nějaká hrušková sračka v nás zmizeli opravdu rychle. Who cares.
Do desíti sem se držela při smyslech. Mluvila jsem ještě normáně s Tomem, smála sem byla sem šťatná. Honili sme se po zabláceným poli a pak nadávali, že máme na botech tunu blata. Vlasy rozevlátý, hlasitá hudba, smích.
Po desátý mi to začalo lízt do hlavy. Pořádně jsem neovládala, co dělám, ale byla sem pořád při smyslech.
Big šoky-takovýto jak máte v pupíku vodku u prou lemonku a někdo vám to slíže. Pěkný, pěkný.
A všemi očekávaná půlnoc. Málem sme ji propásli, jelikož sme si zapli ČT1, aby nám to pěkně odpočítávali a tam zmatenej Kája Gott s nefunkčníma hodinkama.
Pokud ste to někdo viděli, tak jak začal poprví odpočítávat, začli sme lítat po baráku a hledat skleničky, otevřeli sme si dětský špunty a začali to zbrkle lít i s vodkou do kelímků. Víc šáňa s vodkou bylo na tácu a kolem, než v kelímcích. Oops.
Nakonec sme to pěkně stihli, připili si a běželi ven, kde stříleli ohňostroj.
Řeknu vám, je fakt pecka lítat v tom mrazu jen ve svetru po venku s prskavkama, řvát, smát se, dělat bordel. Je to bomba.
Proběhl i novoroční hovor s Tomem. Mluvila sem s ním za ten večer 2x. Jednou když sem byla ještě střízlivá a po druhý když sem ležela ve sprše. Ten druhej rozhovor skončil divně. Já se cítila divně, jakoby tím naše přátelství skončilo.
Měl na to vliv ten alkohol, ale.. brečela sem.
Byla sem schoulená na sedačce a A. mě pevně objímala a utěšovala mě.
Když sem se uklidnila, vrátili sme se mezi ostatní a bylo to zase všechno ok. "OK".
Na včerejšek sem naspala asi 3 hodiny.
A přesto sem šla spát o půl 4. ráno, po dlouhý konverzaci s Tomem.
Bavili sme se o váze.. hlavně o mě. Snažil se mi namluvit, že nejsem tlustá. Ale já vím vý, nehádala jsem se s ním, protože sem nechtěla, ale vím svý. Nesnáším se a nesnáším svý tělo a tak to prostě zůstane.
Znovu sem brečela. Sem asi psychicky už tak moc mimo, že brečím i kvůli tomuhle. Doprdele, musim se sebu něco dělat.
Dnešek sem prospala.
Každopádně.
Vám všem přeju krásný a šťastný nový rok!!!
Od dneška píšeme novou knihu. Tak ať je co nejhezčí.