Únor 2014

fucking tired

27. února 2014 v 19:51 | Tess |  diary.
Jsem unavená.
Jsem unavená z toho radit všem i přesto že nikdo neradí mě.
Jsem unavená z toho všechny zachraňovat i když nikdo nedokáže zachránit mě.
Jsem unavená z toho, že tu jsem vždycky pro všechny, ale když já potřebuju nikdo tu doopravdy není.
Jsem unavená z toho, že mi můžou všichni věřit, ale já nemůžu věřit nikomu.
Jsem unavená z neustálýho přemýslení coby kdyby, jak co mám udělat, co mám dělat.
Jsem unavená z neustálího pláče, ze slz hrnoucích se do očí, který nejdou zastavit.
Jsem unavená z depresí.
Jsem unavená z žití.
Jsem unavená ze sebe.
Vážně bych chtěla, strašně moc, tak strašně moc..být šťástaná. Aspoň chvilku.
Co musím udělat, aby si někdo všiml, že taky nezvládám?
Musím se složit? Pokusit o sebevraždu? Začít něco brát, aby lidi věděli že prostě nezvládám?
A nebo prostě zvolit tu nejlehčí cestu..cestu věčnýho spánku. Třeba bych už nebyla ze všeho tak unavená.

now or never

24. února 2014 v 21:04 | Tess |  diary.
O Pequeno Príncipe (Instagram — por: @moniqueboer)
Právě mi skončili jarňáky.
Byli fajn, byla sem s fajn partou, byla sem celej tejden na snowboardu a byla sem tak nějak veselá(nenazývala bych se šťastou, protože tak sem si nepřipadala).
Ikdyž se to v určité chvíli jednoho večera pokazilo, přesto to bylo celý suprový.
No, každopádně teď ležím v posteli s nějakou virovou nemocí, nikdo pořádně neví jakou. Beru na to nechutný kloktadlo a prášky, po kterejch sem hyperaktivní.
Mám strašně moc plánů a snažím e je realizovat. Předělala sem si nástěnku, půjčila sem si knížky a co je na tom nejsuprovější, zase začínám číst tak, jak bych chtěla. Jména knih ze sezamu ubývají velkou rychlostí, ale bohužel ještě větší přibývají. Pokud by jste mi něco chtěli doporučit, jen do toho, ať už je to knížka nebo film.:)
Snažím se pořád něco dělat, abych nemusela moc přemýšlet a neměla pořád depky. Jde to těžko, ale řekla bych, že se mi daří.
Mám absťák, kvůli horám a teď ještě kvůli tý nemoci. Neměla sem cigaretu pomalu 14dní a hrozně mi to chybí. Ne ta chuť. Chybí mi to, že mě to během chvíle uklidní a já sem pak v pohodě.
Všechno je pořád stejný. Pořád se tak nenávidím. Pořád mám na všechno zlost. Všechny negativismy.. Prostě tady pořád jsou a já nevím jak je odstranit. Možná že odstranit nejdou. Třeba to někdy zjistím a třeba taky ne.
Nebaví mě být sama, ale zároveň mi to tak vyhovuje.
Připadám si jako chameleon. Každou chvíli jsem jiná, podle toho jak potřebuju a nebo potřebuje okolí.

nevim.

12. února 2014 v 22:14 | Tess |  diary.
Sem zmatena.. nevim, co to vlastne delam.
Snazim se dat se nejak dokupy. Ale nejde to, protoze sama to nezvladam a o pomoc pozadat nemuzu. Nikdo mi nerozumi.
Nikdo kolem me si neprosel takhle velkou sebe nenavisti, kterou k sobe citim.
Zacala sem zase jest, normalne asi? No, proste sem zacala jest hrozne moc. Nesnasim se za to jeste vic.
Stejne je mi z toho tak akorat blbe.
Kupuju si krabicky cigaret a kourim jednu za druhou. Normalne krabicka vykourena za 2 mesice ted jen za 14 dni, wut.
Jo a zas sem modrovlas(a).
Sedim ve skole a nedavam pozor, protoze nechapu na co mi ke nejaky posrany paralelni zapojeni a nebo to, ze dokazu spocitat jakou rychlosti jede auto, ktery jede z bodu a do bodu b 2hodiny a za nim, o hodinu pozdeji, vyrazi auto rychlosti 90km/h a auta se v bode be sejdou ve stejnou dobus vzdalenost je 50kilaku. Vazne nechapu. A tak si misto toho ctu, hraju hry a delam vlastne vsechno,co nemam.
Chodim spat brzo, protoze uz nevim,co delat krom tumblrovani. Ale vstavam pozde a sem nevyspala.
Ve skole se mi dari dobre, coz nechapu vubec. Samy jednicky ted mam. A neucim se vubec,aha ok.
Vsem radim ohledne vztahu a kluku a holek i kdyz sama sem v zivote vztah nemela a davam si na valentyna cokoladu. Beztak budu zas celej den mit depku jako kazdej jinej den a nikdo mi nerekne, ze me miluje a nikdo me neobejme a tak.
Nemam se poradne komu vyzpovidat, vybrecet na rameno. A jedinej clovek, kterej by mi na my stezovani nerekl 'to neni pravda, tess na to vubec nemysli, to bude dobry' a nebo nemlcel, bydli na druhym konci republiky a navic ted ma lepsi veci na praci.
Na skole se rozneslo, ze sem lesba i s nejlepsi kamaradkou, protoze se s nejlepsi kamaradkou vitame a loucime polibkem na tvar. Aha, u me bych to pochopila, v zivite me nikdo nevidel s nejakym klukem a kluci se mi vzdycky akorat tak posmivali(vysmivali).. ale u ni? Ktera sklizi obdivy ze vsech stran? Nechapu. Mam strach, ze to je kvuli me.
Nechapu tenhle svet.
Nikdo nic neresi, nikdo se nezajima a ja sem smutna a nevim co s tim. Sla bych se zhulit.