
Utíct? Není kam.
Lidé odchází. Ukazují se jejich pravé tváře a zdá se, že všechny vidím až moc růžově.
Chtěla bych nic necítit. Být prázdná a chladná.
Cítím se sama a nemůžu se tomu pocitu ubránit, čím dál tím víc.
Lžou. Všichni do jednoho. Tvrdí vám, jak vás mají rádi a jak jste skvělí a přitom si myslí opak.
za 3 týdny mě čekají příjmačky. Mám strach, děsivej strach jako nikdy.
Nevím, co budu dělat jestli se nedostanu.
Chybí mi AHS a PLL a taky pocit štěstí, jako všem.
Pískají na mě nechutní šedí dědové z náklaďáku a mně se chce zvracet.
Chtěla bych jednou taky řešit svůj vztah a né pořád vztahy všech ostatních. Problém je, že já žádnej vztah s klukem nemám, lol.
Ve škole recituju básničku, jmenuje se Samota. Učitelka po mím přednesu začala mlít kecy o tom, že se asi cítím sama neboco. Jak ta se v tu chvíli trefila.
Jsem plná nenávisti ke všem a ke všemu. Nejradši bych všechno roztřískala.
Nevím, proč to neudělám. Nevím, nevím, nevím. Nevím nic, tak je to.
She smelled of cigarette and sandess.