Květen 2014

ztrácím kusy samy sebe

16. května 2014 v 23:11 | Tess |  diary.
Slíbila jsem si,že po příjmačkách přestanu kouřit. Ale nepřestala jsem.. Objevili se tu totiž nový problémy, nový bolesti, strasti, nové rány..
Ztrácím se v té spoustě úsměvů, které jou všude kolem mě.
Ale jsem přijatá na školu. Na gymnázium. Takže stres z nepřijetí přešel na stres jak zapadu do kolektivu a co když mě budou mít zase za tu nechutnou, tlustou Tess? Prozatím sem takhle byla přijatá/nepřijatá v každém kolektivu.. mám strach.
Měl by to být nový začátek.. Ale co když to bude opakující se peklo?
Mám strach o nejlepšího kamaráda.. a nemůžu mu nijak pomoct, protože bydlí přes celou republiku, fuck off.
Téměř propadám z chemie, fňuk.
Táta bude pravděpodobně jezdit kamionem, aby sme měli více pěnez... to znamená, že ho budu vídat jednou za 14 dní.. Což znamená peklo.. s mamkou si sice rozumím už líp, ale taťka je taťka.
Nejspíše jsem ztratila nejlepší kamarádku svou vlastní blbostí, achjo.
Zjistila sem, že píšu nesouvisle a nedává to smysl, ani jeden z mích článků.
Nevadí, třeba se to časem spraví.

,, A světla pouličních lamp nám dávají naději, že přece jen v té velké prázdné tmě je trochu světla. ''

už nevím co

3. května 2014 v 23:25 | Tess |  diary.
Mám plný zuby toho stresu, depresí, lidí, co si hrajou na mí kamarády, výsměchu, pláče, samoty, slabosti, pocitů zbytečnosti, pocitl, toho, že jsem tlustá, toho že mí kamarádky sou tyčky, lidí, co o sobě říkají jak nejsou pěkní a jsou tlustí přitom to sou nádherný vyžlata, samy sebe, života.
Nedostala jsem s na gympl. Nečekaně. Věděla sem, že vybouchnu. Ale sem 3. pod čarou, tak čekám na odvolání.
Uvidíme, jestli mě nevemou, věším si smyčku a seru na všechny okolo. FUCK YA ALL.
Připadám si hrozně slabá. Nejradši bych zůstala celý dny v posteli zachumlaná a pořádně se vybrečela a obrnila proti okolnímu světu.
Návaly sebenenávisti sou čímdál tím víc častější. Jdu po městě s kamarádkama a po nich se začnou otáčet kluci a pískat na ně. Chce se mi na místě zemřít. Jdeme do obchodu a zkoušíme si věci.. já ve všem vypadám jako koule, ony vypadají dokonale.. proč?!
Chce se mi z toho umřít. Fakt. Nikomu, nikomu nepřeju tohle zažít.
Nesnáším svý tělo. Svý tělo obalené v tuku, sádle a ohavnosti, které bych nejradši celé zdevastovala, zničila a opustila.
Je mi z toh ona zvracení. Pokaždé, když se vidím v zrcadle.
A neukniknu tomu. Nemám jak. Ani cigareta už nepomůže.