Červen 2014

žiju, nežiju

21. června 2014 v 23:39 | Tess |  diary.
''Ta nesnesitelná bolest, která mě pokaždé dokonale paralyzuje. Ukáže mi, jaký je svět doopravdy... a jaká jsem já. Ošklivá. K ničemu. Nemilovaná. Bez přátel. Hloupá. Odporná. Nechtěná. Zničená. Naivní. Prolhaná. Přetvařující se - a neschopná žít.,,

Jen tak z recese. A protože je to pravda. Protože plavu oceánem jak malá ryba a čekám, až mě sní žralok. Poslední tejden na základce, brečím. Nechcu na gympl. 9 let sem zvyklá chodit se stejnýma lidma, co mě znaj, co znám já je. A teď od nich mám jít pryč? Nechci. Nemám ráda změny. Nemám ráda loučení, akor když vím, že je malá pravděpodobnost říct si znovu ahoj. Tolik smíchu a slz bude zapomenut. Tolik hádek a kde to všechno skončí. Nevim. Tejden na hovno. Dvě rány od smrtky dva dny po sobě. První byla prababička, druhej strejda. Nestihla sem se rozloučit. Nestihla sem poděkovat. Ve středu 1.třídnická hodina s novýma spolužákama a já mám docela bobky, protože tam nechcu a klepu se už teď, 3 dny předem. Nevím s kým budu sedět, protože A., s kteoru sem počítala jako s jistotou, mě poslala do háje. Tak jo. Potřebuju lidi, co mám momentálně okolo sebe, okolo sebe i nadále. Amen. Chci vrátit čas někdy do 6. třídy, začít od začátku. Vybírala sem 3 dny šaty na rozlučku. Žádný mi nesluší protože Tessa nechutná koule. Co když si mě tak zapamatují nový spolužáci? A opět budu ta nechutná tlustá holka s kterou nikdo nechce kamarádit? Asi bych to nedala už. Sem sama. A navždy sama zůstanu. Nevim proč. Kašlu na tenhle svět, nechci být ryba a plavat v oceánu. Chci být člověk a v tom oceánu se utopit. Aloha.

,,I need someone to love me, hug me really tight and kiss me to not cry.''