Květen 2015

hektolitry slz

31. května 2015 v 1:08 | Tess |  diary.
S kocovinou se vracim domu z party. Opila sem se vlastni hlouposti. Boli to. Pulku noci si nepamatuju. Kdyz sem se vzbudila, vsichni byli pryc.. Zase sem zustala sama. Tentokrat v situaci ve ktery bych to necekala. Vzdycky zustanu sama. Ale ja nechci zustavat sama. Boli to. Hrozne moc to boli. Kamaradi se mi muzou snazit nakecat cokoliv. Ale ja vim, ze sem na vsechno sama. Vzdycky sem byla. Nikdy mi nikdo sam od sebe do oci nerekl, ze me ma rad. Nikdy mi zadnej kluk nerekl, ze jsem krasna. Nikdy sem se s nikym nelibala. Sem tak strasne moc pozadu oproti vsem. A naivni vymluva, ze cekam az prijde nekdo oravej a spravnej pro me je..proste naivni. Ja se za to tak strasne nesnasim. Nikdo me nikdy nepochopi. Boli to. Nekde uvnitr. Nejradsi bych si vyrvala srdce, treba by to bolet prestalo a by bych bez citu a emoci. Nebrecela bych taady ted v jednu rano a neprala bych si tak moc umrit.

what happend?

17. května 2015 v 13:23 | Tess |  diary.
The Perks Of Being A Wallflower
23:32. Přeplněnej rozjezd, potřebovala jsem se do něj narvat. Pomohl mi nějakej arab. Přidržoval mě kolem pasu u sebe, abych nespadla na někoho nebo si neublížila. Zpočátku jsem si říkala, že to je hrozně pěkný. Dokud mě nezačal ošahávat. Za těch 5 minut cesty stihl snad podrobně zmapovat můj zadek. Autobus se nepříjemně nakláněl sem a tam. Takže nestál v klidu. Pořád se o mě otíral rozkrokem. Třešničku na dortu tomu nasadilo jeho přirození, kterému se tato chvíle asi moc líbila. Vím, většina holek by to asi brala jako kompliment, nebo tak něco. Mě se chtělo brečet. Psycho. Doteď na to musím myslet. Cítím ty jeho ruce na sobě a je mi z toho na nic. Ostatní holky tohle zažívají normálně s kluky. Pěknými, potencionálními partnery. Mě se to stává blbou náhodou v namačkaným MHDčku a ještě s arabem. Proč to nemohl být aspoň nějakej pěknej nalitej princ? Nemůžu teda říct, že by na tomhle světě snad ještě nějací ,,princové'' byli.. Mám hrůzu z tanečních. Mám hrůzu ze všeho. Nejradši bych se zavřela někam do bytu s psíkama, se kterýma bych se mohla mazlit a válela se celej den v posteli a koukala na seriály. Tohle by mi vyhovovalo. Tohle by mě bavilo. Poslouchám Dvořáka s Chopinem a přemýšlím. O všem. Zase. A možná až moc. Copak nemůžu mít aspoň chvíli normální život se vším všudy co do něj patří jako mí kamarádi?

look at the scars. do you see them?

13. května 2015 v 22:37 | Tess |  diary.
grunger-teen: Wake up stupid girl. World want your innocence.
,,Doufam, ze te jeste dlouho neopustim (schvalne jsem nahradila to nejnaivnejsi slovo ktery znam=navzdy). Mam te rada.'' -M. 17.4.2014 0:11

Haha. Kdo by řekl, že na její slova dojde o rok později?:) Já v té době ne. A snad ani ona. A hele. jak se všechno změnilo a každá jsem úplně jinde. M. změnila své priority. Já je přijala. Nic jinýho mi nezbylo. Psycho stavy, Chci utíct. Chci nýt sama. Lidé se diví, že jim nevěřím. Že se jim nesvěřuju. Ale dohajzlu, já už se radši svěřím cizímu člověku, kterýho sem potkala toho dne než někomu, koho znám. Všichni jsou totiž stejný. Stejně falešný. Vymění vás, když nastane pro ně lepší příležitost. Tak to prostě je. Zase jsem do toho spadla. Spousta šrámů. Bolest vyháním bolestí. Přála bych si, abych potkala někoho stejně blbýho jako sem já. Kterej by byl na zavolání dostupnej pro všechny,. Kterýmu bych taky zavolala v 7 večer a on by šel. Jen protože potřebuju obejmout, svěřit se. Musela bych řvát na celý msto, aby si někdo všiml. Asi. Vždycky jsem si myslela, že chci umřít skokem z mostu. Abych věděla na chvíli, jaké je to létat. Cítit se nekonečně. Ale teď.. Teď bych se nejradši pořádně opila nějakýho alkoholu, co mám fakt ráda. A napálila to někam. V plné rychlosti. Bez strachu. Přála bych si, aby mě někdo pochopil. vyslechl. Poradil mi, Obejmul mě. byl tu. Ale tohleto..tohle si poravdu můžu jenom přát. Tak zamáčnu slzu a přidám falešnej úsměv. Takovej ten ztraceneckej,.

Í'm getting worse again

3. května 2015 v 22:28 | Tess |  diary.
Člověk by řekl, že když se z něčeho vyhrabe a dlouho je na suchu, už do ničeho spadnout nemůže. Ale buď jsem se z toho nevyhrabala nikdy, nebo se mi do toho opět podařilo spadnout. Nevím jak. Nevím proč. sem opět sama. Na všechno. Nebo jsem vždycky byla, ale někdy jsem si to připouštěla míň? Přestala jsem jíst, začala jsem se opět uzavírat do sebe. Lidi jsou strašně falešní. Opustí vás hned, jak se pro ně naskytne někdo lepší i když tvrdí, jak vás neopustí, protože jste pro ně přece nepostradatelní. K E C Y. Přesvědčuji se o tom znovu a znovu, momentálně u M., se kterou tuhle situaci zažívám již po druhé. Ok, chce to mít jinak, jsem pro ni ta druhořadá, postradatelná. Dobře. Zařídím se podle toho. Ale ať si ze mě teda kurva nedělá vypisovací deníček. nedávno mi psala, co se mezi náma děje, že to není jako dřív. Asi nějak pochopila, že je to ok. Nebo ona se chová jakože je vše ok. mě to nebaví. Unavuje mě tady ten život, kdy já jsem vrba pro všechny, ale já vrbu nemám. Nikdy jsem neměla. Copak vrba nemá právo na vrbu? Zasranej život. Mám 100 chutí se vším skoncovat. Nebaví mě to. Nebaví mě nic. Jen bych se celý dny opíjela, kouřila jednu za druhou a pak nasedla do auta. Do auta pro svou poslední jízdu s falešným pocitem štěstí, který mi dopřál alkohol. Bylo by mi to všechno jedno. Nic bych necítila. Prostě bych odešla. A měla bych klid. Srát na lidi. Oni na vás serou taky. Nesnáším je. Nesnáším všechny. I sebe. Sem plná nenávisti. Řvala bych, rozbíjela bych věci. Ale pro co? Abych to všechno dostala ze sebe? Na to seru. Půjdu se radši opilá schovat někam do lesa. Spousta šrámů. Rozedřený tělo. Bolestivý po ránu, jakobych se probudila v cizím. Asi zas začnu psát básně.