Červen 2015

Emptiness

15. června 2015 v 23:13 | Tess |  diary.
⛪️
Je zajímavé, jak se z nejlepší kamarádky na život a na smrt můžete najednou stát nedávno dost dobrou kamarádkou a nakonec už jen holkou, která přišla na písknutí, kdykoli někdo něco potřeboval. Ano. Je to tu zase. Jak moc normální je, že mě téměř každý můj nejlepší přítel po maximálně 3 letech přátelství opustí? Naivně jsem skočila do dalšího přátelství. Po hlavě. Opravdu jsem věřila, že tohle přátelství bude to pravé. To nesmrtelné. Au. Bylo jasné, že se přestupem a střední změníme. Ale že skončí i naše přátelství? a začátku roku zdající se tak pevné? To jsem opravdu nečekala. Jistě. Jednou to asi přijít muselo. Ale muselo to přijít zrovna teď? Vytahuji pečlivě schovaný dárek k narozeninám. Letošním. Růže z marcipánu, který tak miluji. A lísteček. ,,Naše přátelství skončí, až tahle růže uvadne.'' No.. držím růži v rukách a vypadá pořád stejně. Ale něco uvadlo. Něco hlluboko ve mě. Něco, o co mám strach, že už nikdy nevykvete. Je možná směšné tohle všecho obrečet. Vždyť na světě se dějí mnohem horší věci, ne? Jenže. Jenže tohle, tenhle kus mě, co sme spolu s M. tvořily.. tohle je něco, co pro mě znamenalo hrozně moc. Něco, co ve mě zanechalo jednu velkou prázdnotu. Umím se s prázdnotami už vypořádat. Jenže se zdá, že tahleta velká velká prázdnota je větší než kdy dřív. Že už se nedá vyplnit. Lidi odcházejí a přicházejí zase jiní. Ale sakra. Já nechci aby někdo odcházel. Aby mě někdo pořád opouštěl a aby zase mohl přijít někdo jiný. A poté mě taky opustit. Tohle já prostě nechci. But it's okay to walk out of someone's life if you feel like you don't belong in it anymore.