střepy

23. srpna 2015 v 23:32 | Tess
Člověk se v určitej čas zastaví a otočí se. Sedne si do střepů, které po něm zůstali a uvědomí si, že z něj nic jiného, než ty zasraný střepy, nezbylo. A tak sedí, občas nechá někoho pokusit se o to, ty střepy slepit. Ale většinou se dívá, jak lidé nevědomky po střepech šlapou a lámou je na ještě menší částečky. Divám se na lidi a jejich vztahy a dávám jim rady. Dávám jim rady ohledně věcí, které mě samotnou bolí, protože to u mě prostě nevyšlo. Nic. Lidi mě opouští a já nevím proč. I když jsem zjistila, že je mi s některými poměrně dobře, stejně mám strach být s nimi na 100%, protože já už další opoučtění nechci. A když nepiju do němoty, nic mi nepomůže zbavit se toho. Přemýšlím, kdy jsem naposledy byla opravdu šťastná. Já bych jenom chtěla, aby mě měl jednou někdo vážně rád. Takovou jaká jsem a nechtěl na mě nic měnit. Aspoň jednou než umřu. lidé se diví, že chci umřít brzo. Jenže já opravdu nemám pro co žít. Potácím se nešťastně po světe a marně čekám, jestli mé střepy někdo náhodou sesbírá. Nesesbírá. Zůstanu navždy roztříštěná.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama