Past never leave us

29. září 2015 v 19:45 | Tess |  diary.
saartjethabom | via Tumblr
Občas mám pocit, že vy to všechno mohlo být jednou pořádku. Že se dávám dohromady. Že se ta rozlomená skořápka ve mě nějak slepuje. Doma to začíná docela klapat, ve škole procházím dobře, obklopuju se lidma, který mám fakt ráda a kteří mě obklopují optimistickou vlnou, takže nemám moc možností propustit svou pesimistickou stránku, která se dusí ve mě. Ale pak.. pak začnu přemýšlet, podívám se na jizvy, které si nosím na těle jako upomínku toho všeho, jako trest. A pak si uvědomím, že někteří lidé nemohou být zachráněni, bohužel se řadím mezi ně. Ona schránka je rozbitá už moc. Na droboulinké kousíčky, které už nedokáže nikdo slepit. Ano, může se pokusit slepit ty větší, ale už nikdy ze mě nebude někdo šťastný, optimistický a bezstarostný. A to mi budou vždy připomínat ony jizvy. Jak na těle, tak na srdci. Vždy, když se mě někdo zeptá jak se mám a já odpovím ,,fajn'', už navždy za tím bude lež a přetvářka. Protože kdysi ,,mám se blbě, všechno je na hovno'' se opravdu změnilo ve fajn. Když nastanou lepší časy, jsem ,,šťastná''. A vím, že můžou nastat i o hodně horší časy. Proto tohle na hovno rozpoložení nazývám ,,fajn''. Protože je to svým způsobem fajn, mezi všemi těmi možnosti. Možná že už nikdy nezakusím opravdové štěstí. Možná že mi není prostě souzeno, být šťastná. Snažím se na to všechno zapomenou, ale vždycky se to vrátí. nemůžu prostě utýct před svou minulostí. Nikdo nemůže. Jsme v ní chyceni jako v pasti. Táhne se s námi a vždycky bude.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama