tisíce kousků

11. září 2015 v 23:48 | Tess |  diary.
That's what we are
Žádá toho člověk moc, když jen chce, aby ho jednou v životě měl někdo opravdu moc rád? Aby tady pro něj byl, kdykoliv, zabíjel by pro něj, umíral by pro něj, trpěl s ním, byl s nímš šťastný. Možná že zas myslím na pohádky..ale tohle, tohle mi tak chybí. Člověk, co by přišel, pevně mě objal a já bych se třeba aspoň na chvíli necítila na všechno tak strašně moc sama. Mám opět to období, kdy si přestávám se všemi rozumět. Radši bych prostě jen byla zavřená ve své díře, sama. Ne, ještě radši bych celý dny jen proležela v posteli ze seriálama, filmama nebo knížkama. Všechno by to bylo o tolik lepší, kdybych mohla cítit prostě prázdno. Nebo necítit nic. Možná, možná že kdybych někomu sdělila celej svůj příběh a pořádně se vybrečela, spadl by mi z ramen aspoň nějaký náklad. Nějaká část břemene. A utéct nemůžu. Přece jen s tímhle se těžko utíká. S nákladem. Moje chuť do života je opět téměř nulová. Nejradši bych to všechno prostě skončila. Konečně už. Odpoutat se od tohohle všeho. Od těch sraček, ve kterých se furt tak vesele koupu. Prostě se už dostat z tohohle všeho pryč. Zemřít. Zase sama.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama