hurt yourself

3. prosince 2015 v 20:41 | Tess |  diary.
quote, smile, and hurt image
Na stole mám ruži od něj.. Nevím co jsem čekala, ale rozhodně ne tohle. Neměla jsem nad tím přemýšlet, nevím proč se pro mě stal tak vyjimečným. Možná proto, že vždycky, když přišel, tak se tak krásně usmál? Bolí to. Byla jsem nadšená, že spolu budeme na tu prodlouženou.. hrozně nadšená. Ani mi tak nevadilo, že jsme stáli v první řadě a vedli polonézu, ale co bylo po tom.. Proč mám vždycky takovou smůlu, že když se na něco těším, mám z něčeho radost, vždycky se to tak dosere. Bylo mi jasný, že ho nijak nezajímám, že to dělá jen protože mě litoval. A já stále civím na tu růži, která stejně už uvadla. Vybavuje se mi, jak se na mě usmál, když mě ten večer poprvé uviděl. Jak mi řekl, že mi to hrozně sluší. Jak mě po úvodních tancích poslal do prdele a já tak měla zkaženou většinu prodloužené. Ale to, jak se se mnou pak rozloučil.. achjo. Neřekla bych, že jsem se zamilovala, nebo tak něco. Ale.. doufala jsem, že to neskončí tak, jak to skončilo. I když, co jsem čekala. Vážně. Jsem to já. Nemám prostě nárok na njaký štěstí. Na to, dát někomu svou lásku. Nebo aby někdo dal svou lásku mě. Poznat to, jaký to je být milována. Nechci už dál snášet tuhle bolest a prázdnotu. Už ne.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama