Leden 2016

otazníky v životě

31. ledna 2016 v 23:16 | Tess |  diary.
Vůbec nevím, co mám dělat ohledně rusáka. Od středy jsem A. tak nějak vůbec neodepsala. Myslí si, že jsem na horách a já nevím, jestli s ním navázat kontakt a nějak ten vztah mezi námi rozvinout? Slyším různé názory z různých stran. Někteří říkají, že jsem blázen, že jsem vůbec s nějakým seznámením souhlasila. Druzí mi říkají, ať do toho jdu po hlavě, jsem mladá a život mám jen jeden. Za měsíc a pár dnů mi bude 17. Příjde mi to šílené. Ve skoro 17 o mě někdo poprvé projevil zájem a zrovna v takovéhle situaci. Mám z toho takový neblahý pocit. On je do toho moc hrr a já nechci jít do niččeho s někým, kdo mě vlastně ani nezná. A možná to teď bude znít hrozně ironicky, ale já mu nechci zlomit srdce.
Potřebovala bych dlouhý prázdniny. bez téměř všech lidí. Jen s pár jedinci, s kterými je mi poskední dobou moc dobře. Se kterými konám spontání věci a dokážu se s nimi smát. Potřebovala bych vypadnou od lidí. Je toho nějak moc.
Dokážu lidem odpustit, ale všechno ve mě zanechává jizvy. A ikdyž mi napíšou sebehezčí omluvu, nic to na tom nemění. Nemám ani náladu, ani chuť si s takovými lidmi psát. Odepisovat jim a sdělovat jim, že jejich omluvu přijímám. Že se nic nestalo a že na to zapomeneme. Stalo se a já na to nezapomenu. Jenže mě už nebaví pořád lidem odpoustět a dívat se jak, to pouští z hlavy. Však co, možná sme se jí dotkli, ale ona to nějak přežije, hlavně že už se semnou zas baví a já mám zas koho využívat. Zase mám svoji vrbu.
Začíná se mi v hlavě rodit takový malinký plán. Kdy se prostě jedno léto, nejlépe to příští, sbalim a odjedu na několik dní pryč. Přestěhuju se do svého vlastního bytu a konečně budu sama svým plánem. Zbavím se lidí, co mi akorát ubližují a nějakým způsoběm mě stahují. Překvapuje mě, že ještě nikdo neodhalil, že sladký řečičky a omluvy na mě neplatí. tady jde prostě jen vidět, že mě nikdo nezná. A ani nemají snahu mě poznat. A tak prostě radši budu sama. Což už teoreticky vlastně na všechno jsem.

rezignuju na život

27. ledna 2016 v 22:23 | Tess |  diary.
boy, art, and black and white image
Stalo se toho..spousty a spousty. A já ani nevím kde začít, tak moc se potřebuji vypsat a mám tak málo času na všechno. Největším zvratem byl asi minulej čtvrtek. Jako každý den sem jela ze školy šalinou a přestupovala jsem na jinou na jednom z hlavních dopravních uzlů v centru. Šalina mi měla hned jet a tak jsem začala rozmotávat sluchátka a čekala jsem. Když mě z ničeho nic najednou oslovil neznámý kluk. Řekl mi, že jsem strašně sympatická a jestli se nechci seznámit. Tak strašně mě to vykolejilo, že jsem na něj jen chvíli zírala a nevěděla jsem co mám odpovědět. Viděl na mě, že mě dostal do rozpaků a tak se mi omluvil, že se seznamovat nemusíme jestli nechci. Zavrtěla jsem hlavou a řekla, že mi to nevadí. Chvíli jsme si povídali a pak navrhl, že bychom se mohli jít projít třeba do parku kousek od tama. Přikývla jsem a šli jsme. Mlčeli jsme, povídali jsme si a seznamovali jsme se. Když jsme došli do parku, zastavili jsme se. Řekla jsem mu, že můžeme projít parkem a že pak půjdu na bus, že už pojedu domů za chvíli. Souhlasil a slíbil mi, že mě na bus doprovodí. Složil mi pár komplimentů a poté se mě zeptal, jestli mi může dát pusu. Opět mě uvedl do rozpaků a tak sem mlčela. A. (nazývejme ho tak) však nezaváhal a políbil mě. Poté mě chytl za ruku a dál jsme se procházeli parkem, vyměnili jsme si facebooky, dostala jsem další polibek na rozloučenou a jela jsem domů. V neděli mi oznámil, že se do mě zamiloval. A já tedˇnevím, co dělat. Vždyť je přece šílený, aby se do vás člověk zamiloval po 2 hodinách a nějakým tom psaní na facebooku. Zas takovou aurou nevyzařuju. Chce abychom se znovu viděli. A já se bojím.
O víkendu jsem taky zažila 2 skvělé plesy s mými nejmilejšími. Nejlepší byl ten sobotní, kde jsem se stihla i řádně opít. Nevím, co bych bez některých svých přátel dělala.
A pak jsou tu přátelé, kteří vám stejně dokážou podkopnout nohy. I přes ty plesy, sem měla docela bídnej víkend. Hlavně sobotu ráno, odpoledne. Naši se dost pohádali a já chtěla odjet pryč. Máma se zhroutila a tak sem se musela vrátit a měli jsme doma pěkně dusno. Byla jsem v tom tak s nervama v háji. že jsem volala B. aby mi poradila. ta měla lepší program a tak sem jí rušila. Vždycky.. VŽDYCKY.. když začnu k lkidem chovat důvěru a snažím se na ně obrátit, když potřebuju, vždycky padnu na hubu.. dneska mi oznámila, že všechno moc řeším. Že nechápe z čeho mám ty depky. Už několikrát mi řekla že se moc lituju. A že jsou na světě i horší věci. Myslím, že s tímhle prostě už končím. Konečím se vším a se všema.

too late to say goodbye

17. ledna 2016 v 22:57 | Tess |  diary.
Wow. Tento týden byl nabitej tolika pocitama. Tolik emocí se ve mě stihlo za jeden jediný týden vystřídat. Štěstí, smutek, naštvání a všechno v takový míře, že to snad ani není možný prožít.
Po dvou letech jsem se viděla s T. Bylo to něco tak strašně.. krásnýho. Objetí na uvítanou mi přišlo jako věčnost, jakoby se zastavil čas. Zase jsem se na chvíli cítila v bezpečí a šťastná. Přála jsem si, aby to mohlo trvat na pořád, ale bohužel. Stihl mě i trochu naštvat, což mě mrzí, ale když byl čas, aby jel domů, přála jsem si, aby nikam nejezdil. Aby tady se mnou zůstal, aby se mezi námi zase nevytvořila 300 kilometrová vzdálenost. Ale stejně, i přes to, jak moc jsem si to přála, mezi námi ta vzdálenost opět je. Přemýšlím, jaký by to asi bylo, kdyby jsme se vídali častějc. Nebo kdyby jsme bydleli v jednom městě. Jestli by jsme se po tom všem ještě bavili. Jestli nám ta dálka nepomohla v tomhle. Nevím..
Strašně mě nebaví být doma. Už se strašně těším, až se odstěhuju, až budu bydlet sama a budu si moct dělat co chci, vyzdobit si všechno jak chci. Ještě rok. Bude to něco tak perfektního.
No a poslední věc, která mě naplňuje ještě doteď několika emocemi je koncert Imagine dragons. Strašně ráda, bych to popsala, jenže to se prostě slovy popsat nedá. Stála jsem hned v první lajně u pódia a skoro se Dana mohla dotknout. Zpívat tam všechny ty písničky, tancovat na ně, na živou hudbu od nich!!! Byl to nepřekonatelný koncert s nepřekonatelnou atmosférou a doufám, že se mi ještě někdy naskytně příležitost na ně jít!
Chtěla bych se mnohem víc rozepsat o Tomovi, ale mám teď strašně prázdnou hlavu. Jsem zmatená a potřebovala bych si spoustu věcí urovnat v hlavě. Vědět, že to už zase nebude špatný, protože se toho trochu bojím. Ale nechám tomu volný průběh.

365 confused days

2. ledna 2016 v 16:12 | Tess |  diary.
2016, new year, and quote image
Chtěla bych si tak nějak zrekapitulovat rok 2015. Nevím pořádně co mi dal, ale můžu říct, že mi toho opravdu hodně vzal. Asi to vezmu po jednotlivých měsících.
Leden- Mé přátelství s Tomem bylo na bodu mrazu a já si myslela, že už nikdy nebudeme znovu nejlepší kamarádi. Čekal mě lyžák v Rokytnivi nad Jizerou s mojí novou třídou, který jsem si na 100% užila. Vzniklo díky němu velmi pevné přátelství mezi mnou, Stelčou, Sojkou a Eldou. Z lyžáku jsem si přivezla zlomeninu prstu a měla 14 dní sádru, se kterou sem absolvovala i divadlo. První vysvědčení na gymplu, které dopadlo l=pe, než jsem čekala. Přestal jsme se bavit s A. a pomalu se to začínalo kazit i s M.
Únor- Čekala mě první chata a to jen se Sojkou a Stelčou, kdy jsme ve 2 ráno jezdili po vesnici na sáčcích aka bobech s maskama mimozemšťanů na hlavě. Moje přátelství s T. mělo definitivní pauzu. Den otevřených dveří, kde jsme se opět flákaly a opět jsme si trochu šplhly u učitele ZSV. Pekla jsem dort pro mamku a hrála si s fondánem. Vznikla z toho krásná růže. Jarní prázdniny strávený s partou a zasloužený odpočinek.
Březen- Oslavila jsem "sladké šestnácté". Začali jsme se stratégama opět chodit na hokej a já si uvědomovala co pro mě opravdu znamenají. První obědy venku a utíkání o volných hodinách.
Duben- Trápení s přátelstvím s M. a hooodně výčitek ohledně toho. Další chata s holkama, kde jsme se všechny stihli do 2 hodin po příjezdu úplně opít. Pekli jsme s E. pizzu ve stvaru srdce s jednorožcem pro Stelču. Taky nás čekal noční maraton GoT, kde jsme taky jako první viděli první díl 5. řady. Měly jsme na sebe kostýmy a Eldin drak byl nepřekonatelnej. Našla jsem si brigádu v nemocnici, na kteoru jsem až do poloviny července chodila.
Květen- Definitivní konec přátelství mezi mnou a M. Nechutný ošahávání v rozjezdu. Muzejní noc s Bájou. Párty u Kuči, kde jsem se zrušila tak moc, že jsem druhej den nemohla ani chodit. Výlet do Olomouce se školou. Opět chata, na kterou jsme tentokrát jeli na kolech a všechny jsme pak byly úplně mrtvý. Nejlepší muzejka strávená s Bájou a taťkou. Hodina fyziky strávená v posteli, protože sme si ji donesli do školy.
Červen-Vytahuji pečlivě schovaný dárek k narozeninám. Letošním. Růže z marcipánu, který tak miluji. A lísteček. ,,Naše přátelství skončí, až tahle růže uvadne." Pomalu se srovnám. Úspěšné ukončení prvního ročníku a následná chata, kde jsme to pořádně oslavili!
Červenec- vytoužený prázdniny a brigáda s Eldou, odjezd do Bulharska. Začala sem koukat na spna úplně jsme se do otho zbláznila.
Srpen- Chata u Sojky, noční vloupání na koupaliště, kde jsme se nakonec do 2 do rána koupali nahý. Znovu sblížení s lidma z hocz. Stanování ze stratégama.
Září- Nastoupení do druhého ročníku.
Říjen- Začátek tanečních a tím i pošlápání posledních kousínků mého sebevědomí, které je momentálně úplně nejníž. Dostala jsem svou nejoblíbenější bonboniéru od M., do kterého jsem se pomalu zamilovávala. Projekťáky, které jsme strávili v Itálii a moc jsme si to užili.
Listopad- Bílá prodloužená, což měla být jedna z nejhezčích nocí v mém životě, ale nebyla. Bílé prodloužené mých přátel. Přednášky o projekťácích, ze které sem měla hroznej strach, ale nakonec se to zvládlov pohodě. Po 2 letech sem zašla ke kadeřnici a nechala jsem se ostříhat.
Prosinec- Uvědomění, že mi za to M. nestojí a zpamatování se. Druhá prodloužená, kterou jsem si užila o 100% více. Poslední den ve škole, kdy sem byla v háji z cukroví s trávou. Vánoce, které letost nebyli ani v míru ani v pohodě a Silvestr, který toho dost změnil.

zmatenost na šedesátou devátou

2. ledna 2016 v 0:06 | Tess |  diary.
Tak jo. Potřebuju si nějak srovnat v hlavě události Silvestru a proto tohle bude asi nejintimnější článek vůbec. Nevím, jestli jsem opravdu už tak moc zoufalá, že jsem vyjela po prvním klukovi, u kterého byla příležitost.. ale prostě se to stalo. Vždycky jsem si myslela, že nějakou intimní zkušenost první prožiju s někým, koho znám dýl jak den. Nechala jsem se klukama opít a pak sem narazila na P. Chvíli jsme si povídali a pak jsme po sobě vyjeli. Chvíli jsme se líbali a pak mě začal ošahávat. Řekla jsem mu, že by nás tady někdo mohl vidět a tak mě vyvedl brankou od chaty pryč a přitiskl mě na plot. Zase jsme se poměrně dlouho líbali až mě odvedl na schody, kde mě položil, lehl si na mě a poměrně dlouho jsme se muchlovali. Nechala jsem ho vlézt mi do kalhotek. Cizímu klukovi. Mě. IRONIE. Zeptal se mě jestli může a já sem řekla, že nevím, že spíš ne. Ještě párkrát to zkusil a pak to vzdal. Šel zpátky do chatky a já se šla projít k autům a volala jsem B. Když jsem rozhovor skončila, došel za mnou opět P. a chtěl se jít projít dolů na zastávku a zase zpátky. Zeptal se mě, jestli nechci jít s ním a já sem šla. Skončilo to asi hodinovým muchlováním na lavičce na zastávce v tý zimě. Znovu mě přemlouval a já málem svolila, ale i přes závoj alkoholového opojení, jsem si uvědomovala co se děje. Ležím na cizím klukovi na zastávce na lavičce a on škemrá, abych se s ním vyspala. Díky kamarádce, která mě hledala a volala mi, jsme se nakonec vydali na zpáteční cestu do chatky. Cestou mě znovu přemlouval a největší zlomovej bod byl, když mě chytl, posadil mě na kapotu auta a začal mě prstit a líbat. Myslel si, že si mě připraví a já konečně svolím. Jsem asi ten největší kazišuk v celý historii kazišuků. Nakonec jsem ho odmítla i tady. Vrátili jsme se zpátky do chatky a tam s ostatními oslavili Silvestr. Kolem půl 3 jsme se s kamarádkou rozhodli jít spát, tak jsme vylezli na patro, kde jsme vyrušili spolužačku při jejím prvním. Nakonec se nás 6 namačkalo na 2 matračky a z každého boku spali ještě 2 lidy na dalších matračkách. U okna byla I. s tím jejím a znovu si to rozdávali i přes přítomnost nás ostatních. Nakonec nahoru došel i P., protože neměl kde jinde spát. Lehl si do uličky a hlavu si položil na můj zadek. Byla jsem k němu otočená zády. Chvíli jsem ho hladila ve vlasech (a to jsem nevěděla, že to je P.) a pak mě začal opět ošahávat. Dopadlo to tím, že mě znovu udělal a ještě chvíli mě osahával, než se Sojka rozhodla, že bysme mohli jet domů prvním busem, ať se vyspíme. Na té matračce se opravdu spát nedalo. A tím končí můj Silvestr. Nechala jsem tam pannenství, důstojnost a zajímavý vstup do nového roku. V před 7 ráno jsem přijela domů se zmatkem v hlavě a ten tam zůstane ještě nejakou chvíli.