too late to say goodbye

17. ledna 2016 v 22:57 | Tess |  diary.
Wow. Tento týden byl nabitej tolika pocitama. Tolik emocí se ve mě stihlo za jeden jediný týden vystřídat. Štěstí, smutek, naštvání a všechno v takový míře, že to snad ani není možný prožít.
Po dvou letech jsem se viděla s T. Bylo to něco tak strašně.. krásnýho. Objetí na uvítanou mi přišlo jako věčnost, jakoby se zastavil čas. Zase jsem se na chvíli cítila v bezpečí a šťastná. Přála jsem si, aby to mohlo trvat na pořád, ale bohužel. Stihl mě i trochu naštvat, což mě mrzí, ale když byl čas, aby jel domů, přála jsem si, aby nikam nejezdil. Aby tady se mnou zůstal, aby se mezi námi zase nevytvořila 300 kilometrová vzdálenost. Ale stejně, i přes to, jak moc jsem si to přála, mezi námi ta vzdálenost opět je. Přemýšlím, jaký by to asi bylo, kdyby jsme se vídali častějc. Nebo kdyby jsme bydleli v jednom městě. Jestli by jsme se po tom všem ještě bavili. Jestli nám ta dálka nepomohla v tomhle. Nevím..
Strašně mě nebaví být doma. Už se strašně těším, až se odstěhuju, až budu bydlet sama a budu si moct dělat co chci, vyzdobit si všechno jak chci. Ještě rok. Bude to něco tak perfektního.
No a poslední věc, která mě naplňuje ještě doteď několika emocemi je koncert Imagine dragons. Strašně ráda, bych to popsala, jenže to se prostě slovy popsat nedá. Stála jsem hned v první lajně u pódia a skoro se Dana mohla dotknout. Zpívat tam všechny ty písničky, tancovat na ně, na živou hudbu od nich!!! Byl to nepřekonatelný koncert s nepřekonatelnou atmosférou a doufám, že se mi ještě někdy naskytně příležitost na ně jít!
Chtěla bych se mnohem víc rozepsat o Tomovi, ale mám teď strašně prázdnou hlavu. Jsem zmatená a potřebovala bych si spoustu věcí urovnat v hlavě. Vědět, že to už zase nebude špatný, protože se toho trochu bojím. Ale nechám tomu volný průběh.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama